čtvrtek 30. června 2016

Frozen yoghurt s mangem a kandovaným zázvorem




Léto, teplo, prázdniny (teda pro nebohý pracující lid ne, ale co naděláte), takže dneska si dáme tu slíbenou zrmrzku. Je to teda úplně přesně frozen yoghurt (původní recept jsem vyštrachala na seriouseats.com), tedy mražený jogurt. Jestli vám v hlavě taky vyskočilo "Mám tady mražený jogurt. Říkám mu mrogurt." tak jsme asi na stejný vlně, jestli ne, můžete si to pustit tady :D No ale dost srandiček, určitě chcete ten recept, žejo. Základem je celkem nepřekvapivě bílý jogurt, sáhněte po nějakém hodně smetanovém (použila jsem Choceňský, takže dávám poměry všeho podle něj), čím větší je obsah tuku, tím líp se vám pak se vzniklou zmrzlinou bude manipulovat při servírování. Pokud by jogurt obsahoval hodně vody, zmrzne to úplně na kost, takže to neošiďte. K lepší konzistenci pomáhá i přidaný cukr, nebojte, není to přeslazené, slibuju ;) Jogurt a cukr jsou takový základ, který pak můžete libovolně ochutit. Já sem zvolila zralé mango a kandovaný zázvor, použít můžete asi jakékoli ovoce, oříšky, našla jsem i recept s bílým vínem, takže klidně ozkoušejte co vás napadne. Postup je stejný jako u všech zmrzlin, buď to hodíte do mašinky nebo budete jednou začas promíchávat, však to už znáte :) Množství z receptu je to pravda celkem velké, ale zase vám aspoň chvíli vydrží, nebo si teda udělejte poloviční dávku, kdyby to jinak nešlo... ;) Pokud máte zmrzlinovač Bosh MUM jako já, budete tohle množství muset šlehat na dvakrát, ale to jen tak pro pořádek.

Na cca 12 porcí:

760 g smetanového jogurtu (dva velké kelímky Choceňského)
170 g krupicového cukru
1 zralé mango
šťáva z 1/2 citronu
1-2 lžíce moučkového cukru
40 g nahrubo nasekaného kandovaného zázvoru (balený mají třeba v Tescu)

Postup:

Pokud používáte zmrzlinovač, nechte jeho šlehací nádobu dostatečně dlouho předem namrazit. Kandovaný zázvor nakrájejte nahrubo (ne moc velké kousky, ono to pak zmrzne a jde to blbě kousat), mango rozkrájejte na kousky libovolné velikosti bez slupky a pecky, protože ho stejně budete mixovat. Kousky manga, šťávu z citronu a lžíci moučkového cukru dejte do mixéru (takového toho na koktejly, víme) a rozmixujte na pyré. Ochutnejte a případně doslaďte zbylým moučkovým cukrem - chlad trochu ubere na intenzitě chuti, takže i co se vám zdá při pokojové teplotě sladké už moc, bude nakonec akorát, tak na to myslete. K mangovému pyré přidejte jogurt a všechen krupicový cukr a mixujte, dokud se cukr nerozpustí a vy budete mít krásnou hladkou homogenní hmotu. Celou nádobu přesuňte na min. 1 hodinu (ale klidně i 24 hodin, vyzkoušeno) do lednice nachladit.

Pokud máte přístroj, tak teď začíná chvilka flákání. Namraženou nádobu vyndejte z mrazáku, zapněte šlehání a pomalu do ní přelijte polovinu jogurtové hmoty (nebo pokud máte velký zmrzlinovač tak to tam hoďte klidně najednou), zbytek vraťte do lednice. Přisypte polovinu nakrájeného kandovaného zázvoru a nechte zázrak techniky konat. Na pozorování to není vůbec špatný ;) Když už má hmota konzistenci zmrzliny jak si představujete, přendejte jí do plastové nebo jiné mrazuvzdorné nádoby a strčte do mrazáku. Postup opakujte se zbylou polovinou jogurtu i zázvoru a dejte taky zamrazit. 
Když přístroj nemáte, přesunete vychladlou směs do mrazuvzdorné nádoby a celé to dejte do mrazáku. Z mrazáku každých 45-60 min vyndejte, prošlehejte ručním šlehačem a zase vraťte. Až budete tuhle legraci dělat podruhé, přidejte nasekaný zázvor, v částečně zmrzlé hmotě se kousky lépe rozmístí a neudělají jeden velký chuchvalec. Cvičení se šlehačem zopakujte min 3x, klidně i vícekrát - zmrzlina bude hladší. Další variantou je místo do nádoby od zmrzlinovače dát směs do kovové nebo skleněné mísy, kterou postavíte do větší mísy plné ledu a 20 min budete pomalu šlehat ručně - sama jsem nezkoušela, ale zní to celkem smysluplně, takže když to vyzkoušíte, dejte mi rozhodně vědět jestli to funguje.
 
Ideální konzistence k servírování jsem dosáhla po 3 hodinách v mrazáku, pokud budete mrazit déle, nechte zmrzku před servírováním 10 min povolit, aby se líp nabírala.
 
Je to studený, sladký ale osvěžující a dobrý ;) A ani neobsahuje benzoan draselný :D
 

úterý 21. června 2016

Citronový dort s pistáciemi




Slíbila jsem dort a tady ho máte. Původně jsem si chtěla upéct něco k narozeninám (už sem zase o rok starší, je to fakt děs), ale moje skvělá maminka mi upekla úchvatnou roládu s čokoládou a borůvkama, takže nebylo třeba. Ale něco s citronem a pistáciemi jsem chtěla spáchat už asi měsíc, takže když se M. vrátil po pár dnech ze služebky, pojala jsem to jako dort "vítací" a bylo.

Co se týče receptu, dovolím si několik poznámek. Jako tuk se používá olivový olej. Záleží na vás, jaký zvolíte - my máme doma hodně "ostrý" z Benátek a dort by asi spíš snesl něco víc jemného, takže pokud byste měli s chutí olivového oleje v dezertu vyložené problém, můžete použít i nějaký neutrální, třeba řepkový. Citrony jsou potřeba tak 3 - 4 podle velikosti a nesmíme zapomenout na pistácie, žeano. Miluju pistácie! Takže jsem koupila celkem 60 g, 30 g jsem dala do korpusu, cca 15 g jsem nakrájela na zdobení a zbytek jsem si v průběhu pečení nacpala do pusy, takže jestli to máte stejně jako já, udělejte si rozhodně pistáciovou rezervu :) Korpus je díky jogurty vláčný a navíc ho pak ještě napustíte sirupem, takže jeho poživatelnost je oproti jiným dortům bez promazání krémem zvýšena a možná bych i řekla, že je druhý den o trošku lepší ;) Jako ozdobu jsem kromě sekaných pistácií opět využila směs květů a koření od Sonnentoru Všechno nejmilejší, ale můžete použít i třeba jen samostatné růžové plátky nebo taky klidně jenom pistácie, bude to vypadat dobře i tak. Pokud nemáte doma vodu z pomerančových květů, tak se to taky nezblázní, ale je to s ní rozhodně lepší a lahvička na milion použití vás vyjde na třicet kaček, tak o tom zauvažujte ;) Inspirovala jsem se zde, pokud byste chtěli originální recept.

Na dort o průměru 20 cm:

180 g hladké mouky
1 zarovnaná lžička kypřícího prášku
1/2 lžičky jedlé sody
špetka soli
3 vejce
100 g třtinového cukru
180 g hustého bílého jogurtu (můžete použít řecký, Hollandii nebo nějaký smetanový, ale žádný odtučněný hrůzy)
170 ml olivového oleje (nebo viz úvod)
80 ml citronové šťávy
nastrouhaná kůra z půlky citronu (preferujeme chemicky neošetřený nebo řádně vydrhnutý)
30 g nahrubo nasekaných pistácií

Sirup:

šťáva z půlky citronu
2-3 lžíce krupicového cukru
1 lžička vody z pomerančových květů

Poleva:

šťáva z půlky citronu
moučkový cukr k dosažení ideální konzistence

Na dokončení: sekané pistácie a případně další věci dle libosti (směs květů a koření, citronová kůra)

Postup:

Troubu předehřejte na 170°C, otevírací dortovou formu vyložte pečícím papírem. Jinak je to vlastně klasika - v menší misce smíchejte mouku, prášek do pečiva, sodu, nasekané pistácie, sůl a pořádně promíchejte. Ve větší míse promíchejte jogurt, citronovou šťávu a kůru a olivový olej, dobře promíchejte. V ještě jedné vhodné misce prošlehejte šlehačem vejce, až zesvětlají, potom přidávejte postupně cukr, až celá směs trochu zhoustne a nabyde. Vaječnou hmotu teď stěrkou opatrně smíchejte s jogurtovou směsí a následně stejně opatrně zapřekládejte moučnou směs do té jogurtovo-vaječné - chcete uchovat co nejvíc vzduchových bublin, aby byl výsledný korpus pěkně nadýchaný, chápeme se. Těsto přendejte do připravené formy a pečte cca 25 - 30 min, výsledný korpus by měl mít světle hnědou barvu. Zkuste špejlí, upečený korpus nechte 10 min vychladnou ve formě a potom přendejte na mřížku, kde dochladne úplně.

V mezičase při chladnutí ve formě si vyrobte sirup - šťávu z citronu a cukr smíchejte v rendlíku a zahřívejte, až se cukr rozpustí. Potom ochutnejte a případně doslaďte, pokud byste křivili pusu ;) Až bude sladkokyselost ideální, přidejte vodu z pomerančových květů a promíchejte. Sirup chcete nalít na ještě teplý korpus, takže jakmile ho přendáte na mřížku, máte ideální příležitost - vršek korpusu zhusta propíchejte párátkem, aby se měl sirup kudy vsáknout, a potom korpus lžící sirupem polijte. Klidně může stéct i na boky, vůbec nevadí. Teď už nechte budoucí dort úplně vychladnout.

Když je korpus vychladlý, připravte si citronovou polevu - do mističky s vymačkanou šťávou z citronu postupně přisypávejte moučkový cukr, až dosáhnete požadované konzistence. Poleva by se měla dobře nanášet, ale zase by neměla být moc tekutá, aby vám na tom dortu vůbec držela, žejo. Zbytek pistácií, co jste nestihli sníst, nahrubo nasekejte. Hotovou polevu naneste na dort, posypte pistáciemi a případně dalším zdobením a nechte zaschnout.

Příště bude zmrzka ;)

pondělí 20. června 2016

Stovku dávám za 2 roky a 8 měsíců




Trvalo to docela dlouho, ale nakonec se to přece jen stalo - dnešní post má pořadí 100.! Doufám, že mi u té příležitosti prominete trochu nostalgie a malou rekapitulaci. 
 
Před třemi lety (bez jednoho měsíce) jsem se přestěhovala z Prahy do Brna. Před dvěma lety a osmi měsíci jsem začala psát tenhle blog. Souvislost je tam velká, přistěhovala jsem do města, kde jsem skoro nikoho neznala, nikdy nežila ani nestudovala, takže ze začátku to nebylo úplně moje nejspolečenštější období. Nový byt, nová práce, nové všechno a zároveň všichni moji přátelé i rodina byli někde úplně jinde. Tak jsem začala péct a psát blog. Nebyl to ze začátku úplně záměr, spíš jsem potřebovala něco dělat a s upečeným koláčem vás na návštěvě vždycky pěkně přivítají, takže proč ne. Vzniklo to jako takový online archiv vyzkoušených receptů, ke kterým se budu moct vždycky vrátit (nebo někdo jiný). Ani dneska to není o tom, že bych všechny recepty sama vymýšlela, spíš nějaký vyzkouším, doplním, upravím, zkombinuju s jiným, nafotím a dám sem, aby ta práce nepřišla vniveč a nikdo další už to nemusel dělat takhle složitě. Hodně mě ze začátku bavily i výzvy Daring Bakers, které ale poslední dobou už nejsou tak zajímavé, nejsou to výzvy s velkým V, nad kterými bych musela přemýšlet a na které bych se těšila, takže jsem se posunula zase někam jinam. Teď prostě jen peču (a sporadicky vařím), co se mi líbí a přijde mi zajímavé, fotím (snad už trochu líp než na začátkui když zrovna ty knížky se fotily fakt děsně) a dávám to všechno sem, kde to i pár lidí čte, což mi na začátku přišlo jako děsný ufo ;) To by byla ta nostalgická část, a teď něco praktického.
 
Když mám náladu na pečení a hledám dobrý recept, dívám se nejčastěji na www.bbcgoodfood.com, www.seriouseats.com, http://cooking.nytimes.com a nebo na web The Guardian (sloupek Ottolenghiho ale i dalších autorů). Nechodím ale jenom na net, jsou dny, kdy strávím celý večer s kuchařkou, protože papírové klasické knížky mám tak nějak ráda víc než jenom webové stránky, a často jsou i předmětem mých narozeninových nebo vánočních přání (dobře se balí do papíru, takže doufám, že to dárci náležitě oceňují - taky jsem mohla sbírat třeba lodě v lahvi nebo vycpané ptactvo). No a teď se konečně dostávám k tématu dnešního postu - chci vám ukázat sedm svých nejoblíbenějších a/nebo nejvyužívanějších kuchařek a něco málo k nim napsat, kdybyste si je třeba chtěli taky pořídit jako zdroj inspirace. Takže tady je moje oblíbená sedmička:

1. Bouchon Bakery, Thomas Keller



Tohle je můj ekvivalent Bible, úplně beze srandy. Záběr od francouzské klasiky přes spoustu cukrářských technik, různá těsta, bonbóny, makronky, chleba, prostě všechno. Detailně popsané, někdy doplněné obrázkovým postupem, s naprosto přesně dávkovanými ingrediencemi. Přivezla jsem si jí z Londýna, málem jsem kvůli tomu překročila váhový limit příručního zavazadla, ale stálo to za to do poslední libry. Nevím, jestli se prodává i v českém překladu, ale v angličtině se to v pohodě dá. Značka: must have pro nadšence! 

2. Vánoce s Nigellou, Nigella Lawson



O téhle knížce už jsem tady psala tolikrát, že jí určitě znáte. Je to moje nejoblíbenější čtení na zimní večery a to nejen kvůli skvělým receptům. V téhle knížce najdete pravé comfort food, spoustu cukru a másla a pečeného masa a chutney, včetně dobře popsaných postupů. V českém překladu je občas nějaký fail, když překladatel tolik nevaří a třeba špatně přeloží název koření, ale nic co by se nedalo přežít. Minulý rok se prodávala v Neoluxoru za 199,- Kč a tahle cena nedosahuje ani ň z hodnoty, jakou tahle kuchařka má. Nemusíte vůbec umět žádné speciální techniky, všechno je jednoduché a blbuvzdorné. Must have i když nejste nadšenci, z téhle knížky vyžijete ještě nekonečně zim.

3. Lomelino's Cakes, Linda Lomelino



Vymodlená dortová kuchařka od Lindy Lomelino, která píše blog Call me cupcake. Dlouho jsem čekala, než se přeloží do angličtiny a když se konečně stalo, musela jsem jí koupit úplně hned. Obsahuje postupy a dobré recepty a hlavně úžasné fotky, na které bych se mohla dívat celej den. Vlastně to dělám, protože v práci na ploše počítače a na telefonu mám jako pozadí její fotky dortů a sladkostí - je to trochu masochismus, ale když jsou tak pěkný!

4. Deník Dity P., Dita Pecháčková


 
Dárek od M. k narozeninám těsně před přestěhováním do Brna - přečetla jsem úplně celou včetně okolního povídání, což teda u moc kuchařek nedělám (čest výjimkám). Je to pokladnice klasik typu kynuté chodské koláče nebo domácí vanilkový puding, ale i slaných vychytávek - miluju linguine s arašídovou omáčkou. Fotky jsou hodně stylizované, ale pěkné, a rozhodně mě knížka baví víc než seriál na ČT1. Ditu jsem měla ráda už jako šéfredaktorku časopisu Apetit, který jsem v jejích dobách i odebírala jako předplatitel, ovšem ty doby dávno minuly a tenhle časopis už se u nás doma pár let nevyskytuje. Nicméně, Deník Dity P. doporučím jakou součást každé domácnosti, protože recepty jsou dobré, klasické i zajímavé.

5. Sladké bary, Stáňa Mutlová



Zakoupeno v zimě, po naprostém uchvácení fotkama. V koutku duše bych taky někdy chtěla nějaký takový pěkný sladký bar, ale zase na druhou stranu moc nemusím umělá barviva a fondán, takže to půjde asi těžko zkombinovat :D Ale tak třeba někdy zvládnu nějaký nechemický sladký bar i tak ;) Každopádně je to kniha pro spíš užší publikum, takže pokud vás pečení až tolik nezajímá, tuhle nepotřebujete (ale je fakt pěkná).

6. Vegetariánská kuchyně pro labužníky, Bettina Mattheaiová



Z téhle knížky spíš vařím než peču, ale i dezerty jsou fajn - třeba panna cotta z kokosového mléka nebyla vůbec marná. Maso vaříme doma spíš míň než víc, takže inspiraci bereme prakticky neustále. Naprostá pecka je směs koření na houbové ragú, používáme i do jiných houbových receptů. 

7. The Weekend Baker, Paul Hollywood



Nejnovější přírůstek a zároveň láska na první pohled. Paul Hollywood je porotcem v britské soutěži The Great British Bake Off, kterou naprosto zbožňuju, sleduju a tak vůbec. Obsahuje slané i sladké recepty z různých zemí, churros už jsou na mém pomyslném to-do-listu a určitě nezůstanu jenom u nich. Přivezl M. z pracovní cesty, u nás se tuším zatím ještě neprodává, ale až bude, jděte do ní!
 
No a to je pro dnešek všechno, milí čtenáři. Díky, že čtete, doufám, že někdy i pečete a na příště vám slibuju easy citronový dort s pistáciemi a jeden zmrzlinový recept ;)

PS: Kdybyste měli nějaký tip na zajímavou kuchařku, sem s ním!

úterý 7. června 2016

Ricotta, díl 2. - ricotta dolce




, dneska si dáme dezert k prvnímu dílu, takže o víkendu si můžete udělat malý kulinární projekt a sfouknout to z jedný vody načisto ;) Dezert je to úplně jednoduchý, časově nenáročný a oplývá určitě i dalšími superlativy, které si jenom vymyslíte, dokonce to ani pro změnu není úplná kalorická bomba, takže není nad čím přemýšlet. Nemusíte nutně použít jahody, maliny nebo třešně budou taky fajn, jediné, co byste ale použít měli, je ta ricotta, takže co dál:

Pro 2 osoby jako ideální dezert:

120 g ricotty (co vám zbyla z tortellin, žeano)
2-3 lžíce světlého medu + lžíce na jahody
cca 10 jahod
1/2 lžíce celého máku

Postup:

Potřebujete udělat jenom dvě věci - ochutit ricottu a nakrájet ovoce, takže začněte tím, že do ricotty přidáte med podle chuti a důkladně promícháte. Jahody umyjte, odstraňte stopky a nakrájejte na čtvrtky, případně menší jedince na půlky, a umělecky je naaranžujte na talíře. Pak už jenom přidejte na talíř ricottu, jahody trochu zakápněte medem, všechno to posypte mákem a snězte :)

čtvrtek 2. června 2016

Ricotta, díl 1. - domácí tortellini s ricottovou náplní




Před týdnem jsme si s M. udělali krátkou dovolenou a zajeli navštívit našeho kamaráda Giordana a jeho rodinu do Benátek. Nebojte, nechystám se tu z toho udělat cestovatelský blog (byl by asi dost chudý na počet příspěvků), ale nedílnou součástí našeho cestování je velký zájem o místní jídlo, což sem určitě patří. No, vypili jsme pár skleniček Aperol Spritz (včetně verze s Cynarem, což je likér, který chutná po artyčocích a ne, to není super), snědli tak půl kila zmrzliny na osobu během dvou dnů a ochutnali spoustu kávy. Hlavní mise ovšem byla jasná - vybrakovat místní Coop! V Čechách tuhle značku vůbec nevyhledávám, ale v benátském Coopu jsem si připadala jako pravá východoevropanka, protože i v malé prodejně bylo tolik čerstvého ovoce a zeleniny, že si o tom místní Alberty a Billy (a my bohužel spolu s nimi) můžou nechat jenom zdát. Výsledkem je, že teď budeme doma jíst pravděpodobně půl roku jenom těstoviny, protože Barilla za 50 centů tam prostě nešla nechat. Horší to bylo se sýry, hlavně mozzarellou a ricottou, protože jsme je nechtěli trápit moc dlouho v autobuse a pak u nás v lednici, takže jsme vzali jenom pár exemplářů. Přivezli jsme si taky skoro kilo kafe, takže cold brew teď můžeme dělat furt ;)
 
Tím se ovšem konečně dostáváme k jádru pudla, protože, jak asi už tušíte, dobrá ricotta je u nás bohužel spíše dražší nebo výjimečná, ale to vůbec nevadí, protože jí nebudete potřebovat moc. Zároveň nabízím variantu vyrobit si vlastní podle receptu u sfogliatelle ricci, které jsme samozřejmě taky ochutnali a kdybyste někdy měli tu možnost, tak si to rozhodně nenechte ujít ;) Pokud budete kupovat, ať je to aspoň Galbani, ta je ok, ale jako vždycky u jednoduchého receptu hodně vyniknout použité suroviny, tak se zbytečně nešiďte. Bylinky do náplně použijte čerstvé, pokud byste si recept chtěli dělat v zimně, spíš než sušené tam postrouhejte trochu muškátového oříšku a bude to taky super :) Na tenhle recept (původně ze Serious Eats) nebudete potřebovat ani strojek na těstoviny, ani zvláštní vykrajovátka, prostě nic speciálního, takže jelikož vám nezbyla žádná výmluva, musíte se do nich pustit ;) Níže uvádím recept na porci pro 2 osoby, ideálně se salátem.

Ricottová náplň:

130 g ricotty
4 větvičky čerstvého tymiánu (nejlépe citronového), případně čerstvé bazalky nebo šalvěje, nasekané
sůl
pepř

Těstoviny:

140 g hladké mouky
1 vejce
2 žloutky
půl lžičky soli

Omáčka:

300 ml passaty nebo 1 plechovka krájených rajčat
lžíce olivového oleje
sůl a pepř

Na dokončení - olivový olej, parmazán

Potřebujete - váleček, větší kulaté vykrajovátko na sušenky (vlnkované) nebo obyčejnou skleničku, vál nebo silikonovou podložku

Postup:

Začněte těstem na těstoviny. Připravte si vál nebo silikonovou podložku, nasypte tam mouku, do ní sůl a vidličkou promíchejte. Pak uprostřed mouky udělejte větší důlek, kam vyklepnete vajíčko a dva připravené žloutky. Vidličkou začněte vmíchávat mouku z okrajů důlku do vajec, a až z toho bude jakž tak těsto, začněte ho propracovávat rukama a spojte v kompaktní hmotu. Těsto vypracovávejte rukama cca 5 min, až bude hladké a pružné, kdyby se moc lepilo, přidejte mouku nebo v případě moc drobivého těsta trochu studené vody. Vypracované těsto zabalte do potravinové fólie nebo pytlíku a nechte 30 min odpočívat na lince.
 
Mezitím si připravte náplň, která je úplně jednoduchá - prostě jenom do ricotty lžící zapracujete nasekané bylinky a sůl a pepř podle chuti, nic víc v tom není. Náplň dejte ledničky, než budete mít odpočaté těsto.
 
Teď už budete jenom vytvářet tortellini, což je ta nejzábavnější část ;) Dejte vařit velký hrnec s osolenou vodou. Těsto vymotejte z fólie a krátce propracujte, zploštěte do disku a začněte válet. Válíte jenom od sebe k sobě, když už víc válet nejde, otočíte celý plát o 90° a pokračujete. Nezapomeňte si podsypávat, ať se vám to nepřilepí. Nakonec chcete mít plát těsta o síle tak 1-2 mm. Z vyváleného těsta vykrajujte kolečka o průměru cca 5-6 cm, okrájené zbytky co nejrychleji zabalte zpátky do fólie, protože s oschlým těstem už toho moc nenaděláte. Z lednice vyndejte náplň a do každého kolečka jí dejte cca půl lžičky, časem množství vychytáte, aby to bylo akorát na velikost tortellini. Takže máte asi toto:



Přichází na řadu samotné balení. Kolečko s náplní přehněte napůl, aby vám vznikl takový napuclý půlměsíc:
¨

Jeho okraje pořádně přimáčkněte, aby náplň nevytekla při vaření, pokud by nechtěli držet, můžete je malinko potřít vodou, aby se lépe slepily. Teď už jenom okraje půlměsíce složíte kousek jeden přes druhý a máte tortellinu (jestli se to tak skloňuje):



Hotové tortellini skládejte na pomoučené místo, jinak se velmi rády přilepí. Zbytek těsta znovu vyválejte a vykrajujte, dokud stačí těsto a náplň. Mně to teda vyšlo úplně přesně, tak snad vám taky nic nezbyde :)


Pokud budete okraje půlměsíce obtáčet kolem prstu, budete mít tortellini s dírou uprostřed (vzorek poskytl M.), takže záleží, co vám půjde líp, není žádný předepsaný správný tvar ;)

Až budete mít všechny tortellini připravené, udělejte v rychlosti rajčatovou omáčku - jenom rozehřejte v rendlíku olivový olej, na něm minutku zasmahněte passatu, přidejte sůl a pepř, nechte prohřát a je to. Omáčku nechte v rendlíku a uvařte tortellini - na dvě várky v té vroucí osolené vodě. Vyplavou napovrch, tam je ještě tak minutku nechte, mezitím do misek nandejte omáčku a pak vylovte děrovanou naběračkou hotové tortellini rovnou do omáčky (nebudou se k sobě lepit a neoschnou). Zopakujte proces vaření s druhou várkou a jste prakticky u cíle, teď už jen stačí zastrouhat trochu parmazánem, zakápnout olivovým olejem a sníst!

No a jestli si říkáte, co udělat s tou zbylou ricottou, kterou nepoužijete do náplně (protože obvykle je balená po 250 g), tak to vám řeknu příště, protože to už bude zase o sladkém ;)