Výzva The Daring Bakers November - Sfogliatelle Ricci

Moje první výzva Daring Bakers (pro ty co náhodou neznají - skupina nadšenců, která každý měsíc peče nebo vaří výzvu, kterou vymyslí jeden foodblogger a pak se vzájemně pochlubí, jak jsou šikovní) mě docela vyděsila. Autorkou byla Sandie z blogu Crumbs of Love. Jiný název pro sfogliatelle je lobster tails a když se na ně podíváte, opravdu trošku připomínají humří ocásky ;) Bývají plněné sladkou náplní z ricotty a semoliny, ochucení náplní je různé (Sandie nám nechala v příchuti volnou ruku a třeba varianta s černými třešněmi musela být vážně báječná). V zásadě existují dvě verze sfogliatelle - ricci, které je složené z mnoha tenkých vrstev, a frolle, což je vlastně takový bochánek s náplní, který má jakoby skořápku z tenkého těsta. Výzva je výzva, rozhodla jsem se samozřejmě pro těžší variantu s množstvím vrstev, protože kdyby to byla brnkačka, nebylo by to prostě ono :) Sandie rovnou napsala, že verze, pro kterou jsem se rozhodla, je zřejmě nemožná bez strojku na těstoviny, ale můžeme jí přesvědčit o opaku. Já zase nikoho o ničem moc přesvědčovat nemusím, takže jsem s příslibem ochutnávky výsledku vyžebrala strojek na těstoviny od kamarádů a bylo. Podmínkou splnění výzvy bylo, že si sami vyrobíme buď domácí ricottu nebo kandovanou pomerančovou kůru. Nemám moc dobrou zkušenost se sháněním biopomerančů po Brně a ricotta se dělá vážně jednoduše, takže to byla ta nejsnadnější část receptu. Pak už byly jenom dva dny brblání, protože s těstem se pracuje fakt blbě (ale jako fakt, ne trochu těžce), pláty těsta jsem napoprvé málo pomoučila, takže se mi všechny slepily k sobě a vzniknul jeden velký trhanec, no prostě žádná procházka růžovou zahradou ;) Když jsem ale vyndala z trouby první várku sfogliatelle s pocitem, že jsem tuhle celkem profi vypadají věc upekla JÁ, bylo to prostě skvělý :D Takže, konec vylévání srdce, tady je recept.

Doporučuji vyhradit si na pečení celý den nebo dvě odpoledne, protože těsto musí odpočívat v lednici, jinak s ním nic nesvedete.

Domácí ricotta:
1l plnotučného mléka, ideálně farmářského nebo čerstvého nebo tak nějak nazvaného
125 ml smetany ke šlehání
1/4 lžičky soli
šťáva z cca půlky citronu (v originálním receptu jsou necelé dvě lžíce, ale to mi napoprvé nefungovalo a já musela vylít litr osoleného mléka s citronem - na druhý pokus jsem dala víc citronu a všechno vyšlo, jak mělo)
Z uvedeného množství budeme na náplň potřebovat asi půlku, nicméně i samotná náplň se dá klidně sníst jen tak lžičkou jako zdravá sváča.

Ricottová náplň:
domácí ricotta
2 lžičky kukuřičného škrobu
100 g nahrubo nasekaných mandlí (klidně se slupkou)
2-3 lžíce javorového syrupu

Těsto:
420 g hladké mouky
lžička (6g) soli
180 ml teplé vody (cca 38°C)
60 g másla
60 g sádla (v originále je 115 g od každého, ale mně dost zbylo)

Postup:

Celá tahle super party začíná domácí ricottou, takže do hrnce  nalijeme mléko, šlehačku i sůl a pomalu přivedeme k varu, průběžně zamícháme. Mezitím si vyložíme cedník namočeným plátýnkem nebo gázou a postavíme ho do mísy, aby měla kam odtékat syrovátka. Když se mléko vaří, odstavíme ho z plotny a vmícháme citronovou šťávu - mléko se začne srážet, takže ho ještě vrátíme na mírný plamen a tak další 2 minutky mícháme, dokud se tuk úplně nezhrudkuje. Nalijeme do vyloženého cedníku a necháme alespoň hodinu vykapat. 

Připravenou ricottu jednoduše proměníme v náplň vmícháním všech uvedených ingrediencí, případně můžeme ještě dosladit. 

A teď přijde ta pravá zábava - těsto. Doporučila bych preventivní skleničku na nervy, než se do toho pustíte,  ale zase ne příliš, aby to nemělo vliv na výsledný produkt ;) Ve větší míse promícháme mouku se solí a přidáme vodu. Pozor, těsto je strašně, ale fakt strašně suché, a dost špatně se s ním pracuje. Teď prostě musíte přemluvit mouku a vodu, aby se spojila v kompaktní hmotu, která by mohla jít procpat strojkem na těstoviny. Komu to fakt nejde a zoufalstvím leze po zdi, může přidat lžičku (ne lžíci!) vody, ale jde to i tak. Jenom to chce delší dobu propracovávat a ono se to poddá. Přichází první zkouška síly, neb musíme vzniklé těsto párkrát protlačit strojkem na nejvyšší nastavení (já měla pomoc zdatného muže, což vřele doporučuji). Rozdělíme si těsto na dvě poloviny a každou protlačíme asi tak 15x strojkem, různě překládáme a měníme směr, aby bylo těsto pružné a dobře propracované, na dotek hladké. Když tohle zvládneme s oběma polovinami, oba pracně vytvořené pláty těsta spojíme zpátky v jednu hroudu, kterou zabalíme do folie a strčíme na minimálně 2 hodiny do lednice, klidně přes noc a čím déle, tím lépe. V míse šlehačem promícháme sádlo s máslem a buď dáme do lednice, pokud budeme pokračovat za dlouho, nebo necháme venku - se směsí se nejlépe pracuje při pokojové teplotě, takže na to musíme myslet a včas jí vyndat. Kromě toho si připravíme dostatečně velkou pracovní plochu, protože pláty těsta jsou opravdu dlouhé - já vyklidila celý jídelní stůl pro 4 osoby ;) 

Těsto vyndáme z lednice (takže sádlo-máslo už máme aspoň hodinku venku) a rozdělíme na 4 stejné kousky, necháme si jeden a ostatní zase zabalíme, aby neokoraly. Cílem je vytvořit z předmětného kusu těsta opravdu dlouhý, opravdu tenký a opravdu rovný obdélník. Toho docílíme tak, že těsto projíždíme strojkem nejdřív na nejvyšší nastavení tak, aby nám vznikl obdélníkový tvar - těsto můžeme různě překládat, dokud z toho ten obdélník prostě není. Pak už zbývá jen projet ho všemi nastaveními až na to nejnižší, takže je pak skrze něj téměř vidět. 

Teď máte na výběr dvě varianty - první plát těsta tak akorát poprášit moukou a navinout na váleček postavený na dvě misky, poté postupně přidávat další vyválené pláty a konečný postup dělat najednou (a doufat, že se vám pláty neslepí jako mě, takže pak celé vyvalování budete muset dělat znova), NEBO začít s níže uvedeným postupem už u prvního plátu a ostatní dodělávat postupně - mně se osvědčil ten druhý. 

Každopádně, plát těsta vyválený na nejtenčí možnou míru si dáme před sebe na stůl a od konce, který máme přímo před sebou, ho začneme potírat sádlo-máslem, což jde podle mě nejlépe rukama, ale můžete i mašlovačkou. Pomastěný kus plátu (budeme pomazávat postupně) začneme opatrně oběma rukama roztahovat, aby byl ještě tenčí a širší (pokud možno všude stejně). Když máme takhle vytažených tak asi 20 cm, začneme plát od pomastěného konce rolovat do velmi těsné ruličky (asi jako hodně těsná roláda bez náplně, aby nám to pak na řezu vytvořilo co nejpravidelnější letokruhy). Takže teď vždycky kousek těsta potřeme, vytáhneme, zarolujeme, pak zase další kousek a tak pořád dokola, řádně promazáváme, aby se nám těsto nelepilo a mohlo pak tvořit pěkné vrstvy, až dojdeme skoro na konec - tady musíme napojit další vyválený plát, takže ve výsledku budeme mít roládu ze všech čtyř na sebe napojených plátů a vznikne nám takové poleno, velikost asi jako když srolujete utěrku. Celé poleno ještě potřeme sádlo-máslem, zabalíme do folie a necháme odpočívat v lednici (2h až přes noc). 

Konečně poslední fáze, vytvoření lobster tails. Poleno vyndáme z lednice, nerovné oba konce asi 2 cm od okraje odkrojíme, a nakrájíme na stejně široké plátky, ideálně tak 15 mm. Připravíme si k ruce náplň, zbytek sádlo-másla a troubu předehřejeme na 200°C, plech vyložíme papírem. Kolečko před sebe položíme jaksi naplacato a teď přichází část náročná na popis, ale ne tak na provedení, takže si dovolím použít obrázek od Sandie. Prostě musíme dlaní kolečko trochu rozmáčknout, aby se nám pak dobře vytlačovalo do tvaru kužele, takže tu část dlaně pod palcem dáme doprostřed a zbytkem dlaně postupně rozmáčkneme (přiměřeně) celé kolečko po obvodu:

Do vzniklého kornoutku strčíme palce obou rukou, zbylé prsty přidržují kornoutek "zvenku" a palci opatrně protlačujeme střed směrem vzhůru, až se nám rovnoměrně rozjedou jednotlivé vrstvy těsta, ale nikde si neuděláme díru, aby nevytekla náplň. Protlačený kornoutek trochu zploštíme v dlani a naplníme (lžičkou nebo cukrářským sáčkem), náplň trochu upěchujeme prstem a kornout zavřeme. Celý ho ještě pomažeme trochu sádlo-máslem a dáme na plech. Teď už jenom stačí udělat to samé se všemi kolečky - brnkačka :)) Nicméně, s každým dalším to jde rychleji a lépe. Plech dáme do trouby na střední příčku a pečeme do světle hnědé barvy - vrstvy se krásně otevřou a budou úžasně křupat. Teď už stačí jen výsledek s pocitem obrovské pýchy zkonzumovat ;)

Nejlépe chutnají teplé a pocukrované moučkovým cukrem (v mém případě domácím vanilkovým), protože když se zakousnete do těch krásně křupavých vrstviček a dostanete se k ricottové náplni s mandlemi, je to prostě vážně něco extra. Tímto děkuji Michalovi a Maríně, že mi zapůjčili strojek na těstoviny a tuhle dvoudenní legraci mi umožnili - doufám, že odměna byla dostatečná :)