Daring Bakers December - Whoopie pies

Prosincová výzva The Daring Bakers´ byla oproti té listopadové o dost jednodušší, což se v prosinci opravdu hodilo. Téma přichystala Bourbonnatrix z  Bourbonnatrix Bakes, měli jsme upéct tradiční cukrovinku státu Maine - Whoopie pies, čili náplň (původně z marsmallow) mezi dvěma minikoláčky z tak nějak "dortového" těsta, které jedna moje kamarádka označila jako harlekýnové. Na rozdíl od sfogliatelle (ačkoli byly skvělé) si tenhle recept ráda kdykoli zopakuju, protože těsto je opravdu snadné a náplň se dá celkem nekonečně obměňovat, takže hurá do toho a tady je trochu upravený původní recept na čokoládové Whoopie pies s čokoládovou náplní a marmeládou z červeného rybízu. Recept jsme si mohli vybrat, cokoli z marshmallow mě tak trochu děsí, takže jsem zvolila čokoládovou klasiku s nakyslou chutí rybízu (ale můžete spáchat třeba red velvet, vanilkové, čokoládové s jinou náplní... jak je ctěná libost). Dělala jsem poloviční dávku, což vyšlo zhruba tak na 20 koláčků o průměru cca 5 cm:

Těsto:

55 g změklého másla

90 g hnědého cukru muscovado

1/2 lžičky prášku do pečiva

1/4 lžičky jedlé sody 

1/4 lžičky soli

1/2 lžičky vanilkového extraktu

1 menší vejce

20 g holandského kakaa

140 g hladké mouky

100 ml mléka

Náplň:

čokoládová poleva, z poloviční dávky vám sice trocha zbude, ale dá se celkem snadno dojíst lžičkou samotná

cca 5 lžic marmelády z červeného rybízu

Postup:

Troubu předehřejeme na 180°C, plech vyložíme pečícím papírem. Do větší misky dáme na kostičky nakrájené změklé máslo, cukr, prášek do pečiva, sodu, sůl a vanilkový extrakt. Psychicky se připravíme, že to bude lítat všude, takže si vezmeme zástěru a elektrickým mixérem všechno zašleháme v komplexní hmotu (i snaha se cení). Přidáme vejce a dál šleháme, dokud hmota nevypadá jednolitě. Vmícháme prosáté kakao (ne mixérem, pokud nechceme mít teda úplně všude kakaovou vrstvu), střídavě přidáváme mléko a mouku, dokud se neutvoří hustší těsto. Všichni američtí a angličtí pekaři pravděpodobně považují za samozřejmé. že mají doma takovou tu naběračku na zmrzlinu s pérkem, kterou vám zřejmě někdo nabíral šmoulovou zmrzku, nicméně já takovou vymoženost nevlastním, takže bylo potřeba vymyslet jiný způsob, jak dostat těsto na plech už ve formě koláčku. Aby byly pěkně kulaté, zvolila jsem cukrářský sáček s kulatou špičkou, takže ve výsledku jsem měla jeden plech a něco málo navíc takových macarons z dortového těsta. Je potřeba sázet koláčky na plech trochu s rozestupem, protože docela nabudou. Pečeme cca 10 - 15 min, podle trouby, zkusíme párátkem. Upečené koláčky dáme vychladnout na mřížku a vychladlé dáváme do páru podle velikosti.

Náplň už jsem dávala jenom lžičkou, tedy vlastně dvěma. Jednou jsem pomazala koláček čokoládovou polevou, uprostřed jsem vytvořila malou prohlubeň, kam jsem dávala po malé lžičce rybízové marmelády. Přiklopíme druhým koláčkem a Whoopie pie je na světě ;)  

Whoopie pies chutnají všem - kolegům v práci, přítelovi a jeho kamarádovi v pět ráno, rodinným příslušníkům... nechcete je taky zkusit? :)

Šťastné a veselé s propadlým čokoládovým koláčem

Vždycky tak koncem listopadu pro mě začíná "vánoční předvoj", takže kupuju vánoční ozdoby jako smyslů zbavená (jsem totiž královna vánočního kýče) a večery trávím s mou nejoblíbenější kuchařkou od Nigelly Lawson - Vánoce s Nigellou. Je skvělá... plná úžasných receptů, které chci každý rok vyzkoušet, ale na to mám asi málo známých, které bych mohla zvát jen tak na opulentní večeře a kteří by s nadšením přijali jedlé vánoční dárky typu domácí nakládaný sýr (ale možná se pletu). Každopádně šílenství kolem cukroví mě až tak moc nebere, i když něco málo napeču, ale žádných dvacet druhů se u mě rozhodně nikdy neudálo. Úplně chápu, že se někomu nechce strávit hodiny vykrajováním koleček, aby měl co předložit na sváteční stůl, takže nabízím alternativu - vánoční kořeněný čokoládový koláč, který nadělá stejnou parádu a přitom patří do kategorie easy peasy dezertů. Navíc, pokud už máte napečeno, můžete se tímhle výtvorem blýsknout třeba na Silvestra  ;) Recept uvádím pouze s minimální úpravou, peču v otvírací dortové formě o průměru 22 cm. 

Koláč:

6 vajec
100 g mletých mandlí
4 zarovnané lžičky kakaa
lžička skořice
150 g hořké čokolády
150 g másla
230 g moučkového cukru
lžička vanilkového extraktu

Na ozdobu: hrst čerstvých brusinek, 100 g cukru, 100 ml vody, pískový cukr na obalení brusinek (3 lžíce)

Postup:

Vejce a máslo necháme několik hodin před pečením dojít pokojové teploty. V žáruvzdorné misce rozpustíme na malém ohni ve vodní lázni máslo a čokoládu, směs odstavíme a necháme vychladnout. Troubu zapneme na 180°C, dno formy vyložíme pečícím papírem a boky vymažeme máslem. Ve větší míse smícháme vejce, cukr a vanilkový extrakt a všechno společně ušleháme do světle žluté pěny, až vejce zdvoj- až ztrojnásobí objem (odhadem tak 5 min). Do vaječné pěny opatrně vmícháme mandle, prosáté kakao a skořici, zlehka zapracujeme, ideálně to jde stěrkou. Nakonec stejně opatrně vmícháme zchladlou rozpuštěnou čokoládu, aby směs zůstala pořád nadýchaná. Směs vylijeme do formy a dáme péct na 35 - 40 min, zkoušíme špejlí. Když vyjde špejle čistá, koláč vyndáme, i s formou zabalíme do utěrky a necháme na mřížce vychladnout. Teprve potom objedeme okraje ostrým nožem a sundáme odepínací část formy. Kdo si troufne, přesune koláč na podnos (upřímně, já si netroufla a krájela na dně formy ;). 

Vzhledem k tomu, že se střed koláče propadne do jakési prohlubně, je přímo povinné ho nějak dozdobit. V originálním receptu se používají zkaramelizované plátky mandlí, já se rozhodla pro "zmrzlé" brusinky. Kdo by zvolil brusinkovou variantu, zde je postup od Bakers Royal, ze kterého jsem vycházela a jen trochu upravila. Do menšího hrnce vysypeme cukr a zalijeme vodou, necháme rozpustit a lehce bublat po okrajích. Mezitím omyjeme brusinky, necháme je okapat a následně vložíme do cukrového sirupu. Děrovanou naběračkou je v hrnci trošku proženeme, aby se celé obalily a následně vyndáme na pečící papír. Pokud nějaká brusinka praskne, není to žádná katastrofa, jen se snažíme, aby byly už na pečícím papíře jednotlivě a ne v jednom chuchvalci. Zhruba po 25 min začne cukrový sirup na brusinkách tuhnout a lepit, takže můžeme obalovat. Do misky nasypeme cukr a brusinky v něm postupně obalujeme, hotové dáváme na talíř doschnout k dokonalosti. Před servírováním naskládáme brusinky na koláč a sklízíme zasloužený obdiv.

Koláč neobsahuje žádnou mouku, takže je bezlepkový a taky hrozně dobrý - ale to musíte vyzkoušet ;) Chutná jako skořicová čokoláda, což je samo o sobě super, ale dá se to ještě vylepšit - v originále se koláč podává se šlehačkou s kapkou likéru. Šlehačka ho posune ještě o stupínek výš, takže až budete mít skoro ušleháno, přidejte lžičku vanilkového cukru a malého panáka oblíbeného likéru (např. Grand Marnier).

Šťastné a veselé! 

Nepečený cheesecake s bílou čokoládou a mandarinkou

Je čas na zásadní otázku - bílá čokoláda ano či ne? Pokud jde o mě, tak radši asi ne, díky. Na můj vkus moc sladká a tak nějak vůbec nečokoládová, ale tak jsou na světě i tací, kteří mají tuhle "čokoládu" radši, takže proč ne. Jedním takovým jedincem je bratr mé drahé polovičky, který má narozeniny v prosinci, takže když už člověk vymyslí tu miliardu dárků pro všechny k Vánocům, přijde ještě v kalendáři upomínka narozenin a vás už ale fakt vůbec nic nenapadá. Teda kromě jídla, samozřejmě. Nicméně chápu, že ne všichni sdílí moje nadšení z jedlých dárků, takže třeba domácí paštika nebo sušená rajčata v oleji by ho zřejmě k oslavnému tanci nevedly. Ovšem dort, to je jiná, zvlášť pokud bude z bílé čokolády. Pokud nepatříte mezi milovníky téhle zvláštní substance stejně jako já, stejně doporučuji dort vyzkoušet - je totiž úžasně lehký, nadýchaný a voní vanilkou a mandarinkou, což taky není k zahození ;) Uvádím recept pro formu o průměru 20 cm na akorát vysoký dort.

Korpus:

150 g máslových sušenek (Club)
50 g másla

Náplň:

250 g krémového sýra (Philadelphia)
180 g bílé čokolády (pokud budete chtít hoblinkovat, musí být alespoň část v podobě tabulkové čokolády)
šťáva a kůra ze dvou baby mandarinek nebo jedné velké, chemicky neošetřené
200 ml šlehačky
2-3 lžíce domácího vanilkového cukru
moučkový cukr na dokončení

Postup:

Troubu předehřejeme na 180°C. Dno otevírací dortové formy vyložíme pečícím papírem. Sušenky rozdrtíme (rozmixujeme) a smícháme s rozpuštěným máslem na konzistenci mokrého písku - hmotu natlačíme do dortové formy a upěchujeme obrácenou stranou lžíce. Pečeme v předehřáté troubě 8 - 10 min, aby se korpus zpevnil.

Kdo si chce hrát, může jako ozdobu spáchat čokoládové hoblinky. Na tabulku čokolády položíme kousek pečícího papíru a chvíli zahříváme dlaní, neb z lehce zahřáté čokolády se hoblinky dělají lépe. Tabulku si na jedné straně opřeme o sebe a ostrým nožem (na který příliš netlačíme, jinak tabulka praskne) tahy směrem k sobě vytváříme hoblinky, které nejlépe také nožem přesuneme na kus pečícího papíru nebo talíř, odkud je pak budeme sypat na vršek dortu. Na náplň rozpustíme zbylou čokoládu nalámanou na kousky ve vodní lázni, přidáme šťávu a kůru z mandarinek a 3-4 lžíce šlehačky, pokud čokoláda moc ztuhne, vrátíme nad vodní lázeň a rozehřejeme. Čokoládovou hmotu necháme trochu vychladnout a v mezičase ve větší míse elektrickým šlehačem promícháme krémový sýr s vanilkovým cukrem. K sýru přidáme vychladlou čokoládu a promícháme ještě jednou mixérem. Pokud nám po ochutnání přijde směs moc sladká, spraví se to neslazenou šlehačkou - pokud naopak málo, přidáme cukr ještě v této fázi, kdy ho můžeme zapracovat šlehačem. V jiné misce vyšleháme šlehačku do tuha. Šlehačku gumovou stěrkou opatrně zapracujeme do sýrovo-čokoládové směsi, dokud se úplně nespojí. Náplň nalijeme na vychladlý korpus, uhladíme a dáme vychladit do lednice nejlépe přes noc, ale min 3 hodiny. Před podáváním posypeme hoblinkami čokolády a jemně poprášíme moučkovým cukrem. 

Dort chutnal i dalším nemilovníkům bílé čokolády, takže za zkoušku to stojí. Bohužel, poslední čtvrtka skončila v kuchyni na zemi, když byla oslavencem přenášena na rozkrájení posledních tří kousků - ale abyste věděli, jak dobrý ten dort byl, tak vám můžu prozradit, že byl dokonce částečně sněden i ze země :))

Božský čokoládový dort

Když dělám čokoládový dort, tenhle je osvědčená klasika, která se dá podle libosti ozvláštnit přidáním čehokoli (jedlého) do čokoládového krému, při zdobení se fantazii meze taky nekladou, i když ten pohled na celočokoládový dort, o kterém prostě VÍTE, že bude čokoláda v každém kousku... to taky není k zahození ;) Recept je od báječné Nigelly Lawson, kniha Feast (stejně báječná) a je jen malinko upraven, originál k dispozici zde.

Na formu průměr 20 cm:

200 g hladké mouky

150 g krupicového cukru

lžička prášku do pečiva

1/2 lžičky sody

40 g kakaa

175 g změklého másla

3 vejce

2 lžičky vanilkového extraktu

kelímek zakysané smetany (cca 170 g)

5 lžič meruňkové marmelády

Čokoládový krém:

75 g změklého másla

175 g hořké čokolády, nalámané na kousky

125 ml kysané smetany

1 lžíce medu

lžička vanilkového extraktu

moučkový cukr a kakao podle chuti a hustoty krému (odhadem 150 g cukru a 20 g kakaa)

Postup:

Troubu předehřejeme na 180°C, pokud máme dvě formy s daným průměrem vyložíme obě pečícím papírem, pokud ne, můžeme upéct celou dávku najednou a pak dort prokrojit, nebo péct na dvě části - já se kloním k pečení postupně, netrvá nijak extra dlouho. Do větší mísy prosejeme mouku, cukr, kakao, kypřící prášek a sodu. V jiné míse ručním mixérem promícháme změklé máslo s kysanou smetanou a následně vejci, tekutou směs přidáme k suché a vše spojíme mixérem. Přidáme vanilkový extrakt a dobře vmícháme. Těsto je spíš hutnější, ale o to lepší - polovinu těsta vpravíme do formy, uhladíme řádně stěrkou a dáme péct - moje trouba to zvládla za 15 min (pekla jsem 2 korpusy postupně, kdo peče celý, počítá jednou tolik a ještě pár minut navíc). Upečený korpus necháme 10 min chladnout ve formě, pak vyklopíme na mřížku a sundáme pečící papír. Pokud jsme vlastníci pouze jedné formy, opakujeme pečící část ještě jednou. Pro plnění musí korpusy úplně vychladnout, ale ještě teplé je naopak potřeme marmeládou tak, aby pak ve výsledku byl čokoládový krém uprostřed dortu "obklopen" marmeládou shora i zdola - možná to nevypadá, ale i těch pár lžic příjemně podpoří chuť čokolády.

Krém je jednoduchá záležitost. Čokoládu s máslem rozpustíme ve vodní lázni a necháme trochu zchladnout. V míse smícháme (mixérem) kysanou smetanu s medem, extraktem a vychladlou čokoládou. Teď už jen přidáváme moučkový cukr podle toho, jak tuhý krém chceme mít - je potřeba ochutnávat, protože původní množství cukru vytvoří na můj vkus přeslazený výsledek - proto jsem jako lepší variantu shledala v případě zjištění optimální sladkosti přidat po lžících prosáté kakao - zahustí, ale neosladí. Pokud to naopak s hustotou přeženeme, naředíme lžící horké vody. 

Zbývá dort sestavit: spodní korpus s marmeládou na vrchu, třetina krému, horní korpus s marmeládou naspodu a zbylými dvěma třetinami potřít celý dort - mně se osvědčila cukrářská karta. Před podáváním by měl dort alespoň hodinu odpočívat a vy odolávat ;)

Stihla jsem ho vyfotit i celý. Fotka není nic moc, ale druhý den mi zbyl na focení už jenom výše publikovaný kousek - s trvanlivostí si není třeba lámat hlavu ;)

• 
  

Čokoládové muffiny s višní

 



Čokolády není nikdy dost, nebo ne? Takže tyhle muffiny mají čokoládu nejen v těstě, ale ještě nahoře, protože tak to prostě má být. Můj přítel potřeboval někoho tak trošku (ale fakt jenom trošičku) uplatit, a tak mu slíbil muffiny: "A jaké by měly být?" "To je jedno, hlavně dobrý." Což je super zadání, které může znamenat úplně cokoli - třeba višně s čokoládou.

Těsto:

200 g polohrubé mouky
130 g cukru
3 lžíce oleje
2 vrchovaté lžíce zakysané smetany
1 vejce
lžička prášku do pečiva
1/2 lžičky jedlé sody
4 lžíce kakaa
130 ml mléka
100 g hořké čokolády, cca 70 g do těsta a 30 g na dokončení
20 vypeckovaných višní

Postup:

Postup je klasika - do mísy prosejeme mouku, kakao, přidáme cukr, prášek do pečiva a sodu. Do směsi přilejeme mléko, olej, kysanou smetanu, vejce a nakonec vmícháme nahrubo nasekanou část čokolády. Troubu zapneme na 180°C.

Formu na muffiny vyložíme papírovými košíčky a začneme plnit - nejdřív jen tak do půlky výšky košíčku, potom do každého muffinu přidáme jednou celou a jednu půlku višně (záleží na velikosti muffinů, já mám klasickou na 12 ks a tam to vyjde akorát, aby těsto nebylo rozmáčené a přitom byl dostatek "višňového pocitu" v každém kousnutí :)) Zakryjeme zbytkem těsta, aby višně pokud možno nikde nečouhaly ani nebyly přímo u papírového košíčku. Na závěr posypeme zbytkem čokolády, kterou můžeme posekat ještě na větší kousky než do těsta, aby muffiny lákaly už na první pohled ;)

Úplatek se nakonec moc nezdařil. "Tak tady jsou muffiny s višní a čokoládou." "Aha, no..." "Vy nejíte višně?" "Ale jo, já nejim čokoládu, mně nechutná..." Nenaděláte prostě nic.

Perníkové muffiny s brusinkami

Další návštěva = další pečení. Kdybych totiž všechno co peču nechala sníst jenom sebe a svou drahou polovičku, budeme za chvíli oba tvarů značně oblých, což bych dost nerada. Takže buď můžu část napečeného všeho nosit kolegům do práce (což dělám), a nebo péct v očekávání dalších strávníků, kteří pomůžou se výsledku zbavit. Teda jako sníst, samozřejmě. Dvakrát různými návštěvami prověřený recept na vánoční perníkové muffiny s citronovou polevou a brusinkami následuje:

Těsto na 12 menších muffinů:

225 g polohrubé mouky
120 g cukru
2 lžičky vanilkového cukru (ideálně domácího)
3 lžíce oleje
2 opravdu vrchovaté lžíce zakysané smetany
1 vejce
lžička prášku do pečiva
1/2 lžičky jedlé sody
2 lžíce kakaa
50 g sušených brusinek
150 ml mléka
lžička skořice
2 hvězdičky badyánu
4 hřebíčky
3 kuličky nového koření
volitelně 2 cm kousek zázvoru, nastrouhaný, nebo lžička sušeného

Citronová poleva:

šťáva z 1/2 citronu a moučkový cukr dle požadované konzistence, odhadem začínám tak se 6 lžícemi a postupně přidávám

Postup:

Úplně jednoduchý postup, takže hurá do toho. Koření nadrtíme v hmoždíři na co nejjemnější prášek. Troubu zapneme na 180°C. Do mísy prosejeme mouku, prášek do pečiva, jedlou sodu, kakao a dobře promícháme. Přidáme oba cukry a koření a opět dobře promícháme. Přilijeme mléko, olej, přidáme kysanou smetanu a vejce a promícháme na hustší těsto. Jako poslední přidáme brusinky. Formu na muffiny vymažeme a vysypeme nebo vyložíme papírovými košíčky a plníme do 3/4 pod okraj. Pečeme v předehřáté troubě 10 - 15 min podle velikosti muffinů, kontrolujeme špejlí. 

Upečené muffiny vyndáme a necháme úplně vychladnout na mřížce. Mezitím rozmícháme v citronové šťávě moučkový cukr, požadovaná konzistence není moc tekutá, ale jen natolik, aby se po vršku muffinu malinko rozlila (chápu, není to moc dobrý popis, ale však to poznáte). Na vychladlé muffiny lžičkou naneseme polevu a necháme zatuhnout.

Jsou super, kořeněné, nepřeslazené, vláčné i druhý den díky polevě, takže i když vám je návštěva všechny nesní, můžete je s klidným srdcem druhý den dorazit - jako já ;)

Schwarzwald - utajený černý les

Už asi tak od 14 let, kdy jsem poprvé viděla v nějakém filmu tajnou oslavu narozenin, jsem se toužila nějaké takové zúčastnit. Ono se může zdát, že nejlepší je být nic netušícím oslavencem, na kterého po příchodu do bytu vyskočí dvacet lidí s party čepičkami a začnou mu vehementně potřásat pravicí, ale ještě lepší je takovou oslavu organizovat - nebo alespoň s pořádáním pomáhat, jako to bylo v mém případě. Ten výsledek totiž vážně stojí za to :) Asi měsíc před inkriminovanou událostí se začalo plánovat, ale to bylo jen tak jako vlažně. Jenže už od první zmínky, že se taková akce vůbec uspořádá, jsem hrozně chtěla upéct dort - k mé velké radosti mi tento úkol byl svěřen a já mohla začít plánovat, co že to vlastně upeču. Buď to mohl být hutný čokoládový dort, který se ovšem vzhledem k očekávané konzumaci milionu chlebíčků a chipsů zase až tak moc nehodil, nebo nějaký tak trochu čokoládový, tak trochu ovocný a hlavně s likérem, protože oslavenec už je velkej kluk. Volba byla jasná, musí to být schwarzwaldský višňový dort. Tady je upravený recept z Velké knihy pečení:

Korpus (forma s průměrem 24 cm):

100 g hořké čokolády
150 g změklého másla
120 g cukru krupice
1 lžíce vanilkového cukru (domácího nejlépe)
4 vejce, žloutky a bílky zvlášť
50 g mletých mandlí
50 g hrubé mouky
50 g kukuřičného škrobu
50 g hladké mouky
1 prášek do pečiva (já dala necelý a dort ve výsledku prokrojila jen jednou, kdo dá celý, může se mu to povést dvakrát ;)

Náplň:

300 g dobré višňové marmelády (u nás made by přítelova maminka)
cca 170-200 g kompotovaných višní + 10 na ozdobu
5 lžic šťávy z kompotu
3-4 velké panáky višňové pálenky nebo likéru, např. Višňovka od Žufánku
400 ml šlehačky
2 zarovnané lžíce moučkového cukru
volitelně 3 plátky želatiny, pokud se dort nebude konzumovat do hodiny po ušlehání smetany

Postup:

Jako první uděláme korpus, který potřebuje chvíli odpočívat a chladnout, takže v mezičase umatláme náplň. Takže do jedné mísy prosejeme obě mouky, škrob i mleté mandle, smícháme s práškem do pečiva a odložíme stranou. Troubu předehřejeme na 180°C a vyložíme dno otevírací formy papírem na pečení. Čokoládu nalámeme a necháme rozpustit ve vodní lázni a následně trochu vychladnout. Mezitím elektrickým šlehačem vyšleháme do světlé pěny máslo s oběma cukry, poté přidáme žloutky a už ručně opatrně zapracujeme vychladlou čokoládu, aby se nám všechno nesrazilo na míchaná vejce. V čisté míse a čistými metlami ušleháme z bílků a špetky soli tuhý sníh. Do máslové směsi vmícháme na střídačku trochu sněhu a trochu moučné směsi, až budeme mít všechno spojené v relativně hustější těsto. Těsto nalijeme do formy a pečeme 30-40 min na střední příčce, vyzkoušíme špejlí. Po upečení necháme 10 min chladnout ve formě, poté opatrně odendáme boky formy a necháme dochladnout na mřížce. Když je dort už alespoň hodinku odpočatý, obrátíme ho dnem vzhůru a sundáme spodní díl formy a sloupneme pečící papír, pak necháme ještě tak hodinku stát a prokrojíme - jak se komu povede ;) 

Během chladnutí si připravíme náplň a sirup, kterým korpusy napustíme, pak je to totiž ta správná višňová pecka. Šťávu z kompotu svaříme na hustší sirup a necháme trochu vychladnout, aby se nám zbytečně nevypařil později vmíchaný alkohol. Vychladlý sirup naředíme jedním pořádným panákem likéru a pokapeme jím oba díly korpusu - ten vrchní si otočíme řeznou plochou nahoru. Pokud nemáme višně už vypeckované, čeká nás chvilka krásné čisté práce při odstraňování pecek, pokud ano, můžeme je rovnou smíchat s marmeládou - podle tekutosti náplně doředíme zbývajícím alkoholem, příliš tekutá náplň bude z dortu vytékat a příliš suchá se nám zase nevsákne do korpusu, takže zlatá střední cesta. 

Nejsem zrovna fanda sladké šlehačky, ale ke kyselým višním se hodí báječně, takže ušleháme šlehačku s moučkovým cukrem. Pokud víme, že nám dort bude ležet sestavený třeba přes noc v lednici, připravíme podle návodu želatinu a rozpuštěnou a vychladlou jí po lžících přimícháme do ušlehané šlehačky, kterou takto stabilizujeme a tudíž se nám lidově řečeno nerozplizne. 

Přichází slavnostní chvilka - sestavení a zdobení. Osobně preferuju při zdobení heslo "méně je více", ale můžete se klidně vyřádit dle libosti. Na spodní korpus navršíme višňovou náplň a uhladíme, přidáme 2/3 šlehačky a opatrně přiklopíme druhým, sirupem nasáklým, korpusem. Vršek dortu (případně i boky) pomažeme šlehačkou a navrch ledabyle propracovaně poházíme zbylé višně (i s peckou, hosti nemůžou mít všechno až pod nos, žejo). Já si ještě vyhrála s ozdobou z čokoládových lístků, které jsem vytvořila štětcem namočeným do rozpuštěné čokolády, kterým jsem potírala rub zelených pěkných lístků přítelovy chillipapričky, která teď vypadá poněkud chudě, ale zadařilo se. Potřené lístky stačí nechat vychladnout na pečícím papíře a po zaschnutí patrně sloupnout - efekt zaručen. Komu se s tím nechce takhle piplat, udělá si jednoduše hodblinky nožem z tabulky čokolády nebo jí trochu na vršek dortu nastrouhá. 

Dort se snědl celý během asi čtvrt hodiny, oslavenec si dal jako nášup celou čtvrtku sám, z čehož soudím, že mu opravdu chutnal :) Fotka není zrovna nic moc, ale když děláte tajnou oslavu, nemůžete si deset minut před plánovaným začátkem nechat vyklidit celou místnost a zkoušet světlo, pochopitelně, takže další fotky nevyšly zrovna pěkně. Ale co už, aspoň je to důvod udělat ho někomu dalšímu znovu a pořádně nafotit ;)

Výzva The Daring Bakers November - Sfogliatelle Ricci

Moje první výzva Daring Bakers (pro ty co náhodou neznají - skupina nadšenců, která každý měsíc peče nebo vaří výzvu, kterou vymyslí jeden foodblogger a pak se vzájemně pochlubí, jak jsou šikovní) mě docela vyděsila. Autorkou byla Sandie z blogu Crumbs of Love. Jiný název pro sfogliatelle je lobster tails a když se na ně podíváte, opravdu trošku připomínají humří ocásky ;) Bývají plněné sladkou náplní z ricotty a semoliny, ochucení náplní je různé (Sandie nám nechala v příchuti volnou ruku a třeba varianta s černými třešněmi musela být vážně báječná). V zásadě existují dvě verze sfogliatelle - ricci, které je složené z mnoha tenkých vrstev, a frolle, což je vlastně takový bochánek s náplní, který má jakoby skořápku z tenkého těsta. Výzva je výzva, rozhodla jsem se samozřejmě pro těžší variantu s množstvím vrstev, protože kdyby to byla brnkačka, nebylo by to prostě ono :) Sandie rovnou napsala, že verze, pro kterou jsem se rozhodla, je zřejmě nemožná bez strojku na těstoviny, ale můžeme jí přesvědčit o opaku. Já zase nikoho o ničem moc přesvědčovat nemusím, takže jsem s příslibem ochutnávky výsledku vyžebrala strojek na těstoviny od kamarádů a bylo. Podmínkou splnění výzvy bylo, že si sami vyrobíme buď domácí ricottu nebo kandovanou pomerančovou kůru. Nemám moc dobrou zkušenost se sháněním biopomerančů po Brně a ricotta se dělá vážně jednoduše, takže to byla ta nejsnadnější část receptu. Pak už byly jenom dva dny brblání, protože s těstem se pracuje fakt blbě (ale jako fakt, ne trochu těžce), pláty těsta jsem napoprvé málo pomoučila, takže se mi všechny slepily k sobě a vzniknul jeden velký trhanec, no prostě žádná procházka růžovou zahradou ;) Když jsem ale vyndala z trouby první várku sfogliatelle s pocitem, že jsem tuhle celkem profi vypadají věc upekla JÁ, bylo to prostě skvělý :D Takže, konec vylévání srdce, tady je recept.

Doporučuji vyhradit si na pečení celý den nebo dvě odpoledne, protože těsto musí odpočívat v lednici, jinak s ním nic nesvedete.

Domácí ricotta:
1l plnotučného mléka, ideálně farmářského nebo čerstvého nebo tak nějak nazvaného
125 ml smetany ke šlehání
1/4 lžičky soli
šťáva z cca půlky citronu (v originálním receptu jsou necelé dvě lžíce, ale to mi napoprvé nefungovalo a já musela vylít litr osoleného mléka s citronem - na druhý pokus jsem dala víc citronu a všechno vyšlo, jak mělo)
Z uvedeného množství budeme na náplň potřebovat asi půlku, nicméně i samotná náplň se dá klidně sníst jen tak lžičkou jako zdravá sváča.

Ricottová náplň:
domácí ricotta
2 lžičky kukuřičného škrobu
100 g nahrubo nasekaných mandlí (klidně se slupkou)
2-3 lžíce javorového syrupu

Těsto:
420 g hladké mouky
lžička (6g) soli
180 ml teplé vody (cca 38°C)
60 g másla
60 g sádla (v originále je 115 g od každého, ale mně dost zbylo)

Postup:

Celá tahle super party začíná domácí ricottou, takže do hrnce  nalijeme mléko, šlehačku i sůl a pomalu přivedeme k varu, průběžně zamícháme. Mezitím si vyložíme cedník namočeným plátýnkem nebo gázou a postavíme ho do mísy, aby měla kam odtékat syrovátka. Když se mléko vaří, odstavíme ho z plotny a vmícháme citronovou šťávu - mléko se začne srážet, takže ho ještě vrátíme na mírný plamen a tak další 2 minutky mícháme, dokud se tuk úplně nezhrudkuje. Nalijeme do vyloženého cedníku a necháme alespoň hodinu vykapat. 

Připravenou ricottu jednoduše proměníme v náplň vmícháním všech uvedených ingrediencí, případně můžeme ještě dosladit. 

A teď přijde ta pravá zábava - těsto. Doporučila bych preventivní skleničku na nervy, než se do toho pustíte,  ale zase ne příliš, aby to nemělo vliv na výsledný produkt ;) Ve větší míse promícháme mouku se solí a přidáme vodu. Pozor, těsto je strašně, ale fakt strašně suché, a dost špatně se s ním pracuje. Teď prostě musíte přemluvit mouku a vodu, aby se spojila v kompaktní hmotu, která by mohla jít procpat strojkem na těstoviny. Komu to fakt nejde a zoufalstvím leze po zdi, může přidat lžičku (ne lžíci!) vody, ale jde to i tak. Jenom to chce delší dobu propracovávat a ono se to poddá. Přichází první zkouška síly, neb musíme vzniklé těsto párkrát protlačit strojkem na nejvyšší nastavení (já měla pomoc zdatného muže, což vřele doporučuji). Rozdělíme si těsto na dvě poloviny a každou protlačíme asi tak 15x strojkem, různě překládáme a měníme směr, aby bylo těsto pružné a dobře propracované, na dotek hladké. Když tohle zvládneme s oběma polovinami, oba pracně vytvořené pláty těsta spojíme zpátky v jednu hroudu, kterou zabalíme do folie a strčíme na minimálně 2 hodiny do lednice, klidně přes noc a čím déle, tím lépe. V míse šlehačem promícháme sádlo s máslem a buď dáme do lednice, pokud budeme pokračovat za dlouho, nebo necháme venku - se směsí se nejlépe pracuje při pokojové teplotě, takže na to musíme myslet a včas jí vyndat. Kromě toho si připravíme dostatečně velkou pracovní plochu, protože pláty těsta jsou opravdu dlouhé - já vyklidila celý jídelní stůl pro 4 osoby ;) 

Těsto vyndáme z lednice (takže sádlo-máslo už máme aspoň hodinku venku) a rozdělíme na 4 stejné kousky, necháme si jeden a ostatní zase zabalíme, aby neokoraly. Cílem je vytvořit z předmětného kusu těsta opravdu dlouhý, opravdu tenký a opravdu rovný obdélník. Toho docílíme tak, že těsto projíždíme strojkem nejdřív na nejvyšší nastavení tak, aby nám vznikl obdélníkový tvar - těsto můžeme různě překládat, dokud z toho ten obdélník prostě není. Pak už zbývá jen projet ho všemi nastaveními až na to nejnižší, takže je pak skrze něj téměř vidět. 

Teď máte na výběr dvě varianty - první plát těsta tak akorát poprášit moukou a navinout na váleček postavený na dvě misky, poté postupně přidávat další vyválené pláty a konečný postup dělat najednou (a doufat, že se vám pláty neslepí jako mě, takže pak celé vyvalování budete muset dělat znova), NEBO začít s níže uvedeným postupem už u prvního plátu a ostatní dodělávat postupně - mně se osvědčil ten druhý. 

Každopádně, plát těsta vyválený na nejtenčí možnou míru si dáme před sebe na stůl a od konce, který máme přímo před sebou, ho začneme potírat sádlo-máslem, což jde podle mě nejlépe rukama, ale můžete i mašlovačkou. Pomastěný kus plátu (budeme pomazávat postupně) začneme opatrně oběma rukama roztahovat, aby byl ještě tenčí a širší (pokud možno všude stejně). Když máme takhle vytažených tak asi 20 cm, začneme plát od pomastěného konce rolovat do velmi těsné ruličky (asi jako hodně těsná roláda bez náplně, aby nám to pak na řezu vytvořilo co nejpravidelnější letokruhy). Takže teď vždycky kousek těsta potřeme, vytáhneme, zarolujeme, pak zase další kousek a tak pořád dokola, řádně promazáváme, aby se nám těsto nelepilo a mohlo pak tvořit pěkné vrstvy, až dojdeme skoro na konec - tady musíme napojit další vyválený plát, takže ve výsledku budeme mít roládu ze všech čtyř na sebe napojených plátů a vznikne nám takové poleno, velikost asi jako když srolujete utěrku. Celé poleno ještě potřeme sádlo-máslem, zabalíme do folie a necháme odpočívat v lednici (2h až přes noc). 

Konečně poslední fáze, vytvoření lobster tails. Poleno vyndáme z lednice, nerovné oba konce asi 2 cm od okraje odkrojíme, a nakrájíme na stejně široké plátky, ideálně tak 15 mm. Připravíme si k ruce náplň, zbytek sádlo-másla a troubu předehřejeme na 200°C, plech vyložíme papírem. Kolečko před sebe položíme jaksi naplacato a teď přichází část náročná na popis, ale ne tak na provedení, takže si dovolím použít obrázek od Sandie. Prostě musíme dlaní kolečko trochu rozmáčknout, aby se nám pak dobře vytlačovalo do tvaru kužele, takže tu část dlaně pod palcem dáme doprostřed a zbytkem dlaně postupně rozmáčkneme (přiměřeně) celé kolečko po obvodu:

Do vzniklého kornoutku strčíme palce obou rukou, zbylé prsty přidržují kornoutek "zvenku" a palci opatrně protlačujeme střed směrem vzhůru, až se nám rovnoměrně rozjedou jednotlivé vrstvy těsta, ale nikde si neuděláme díru, aby nevytekla náplň. Protlačený kornoutek trochu zploštíme v dlani a naplníme (lžičkou nebo cukrářským sáčkem), náplň trochu upěchujeme prstem a kornout zavřeme. Celý ho ještě pomažeme trochu sádlo-máslem a dáme na plech. Teď už jenom stačí udělat to samé se všemi kolečky - brnkačka :)) Nicméně, s každým dalším to jde rychleji a lépe. Plech dáme do trouby na střední příčku a pečeme do světle hnědé barvy - vrstvy se krásně otevřou a budou úžasně křupat. Teď už stačí jen výsledek s pocitem obrovské pýchy zkonzumovat ;)

Nejlépe chutnají teplé a pocukrované moučkovým cukrem (v mém případě domácím vanilkovým), protože když se zakousnete do těch krásně křupavých vrstviček a dostanete se k ricottové náplni s mandlemi, je to prostě vážně něco extra. Tímto děkuji Michalovi a Maríně, že mi zapůjčili strojek na těstoviny a tuhle dvoudenní legraci mi umožnili - doufám, že odměna byla dostatečná :)

Kočičí jazýčky

To se tak chcete trochu vytáhnout před návštěvou, protože perník na plech umí udělat každej, žejo, takže je potřeba se trochu blejsknout. No a při listování kuchařkou na vás tak nějak dýchne taková skoro dětská nostalgie sladkosti "kočičí jazýčky". Nevypadá to sice extra těžce, ale dojem to snad trochu udělá, takže se do toho dáte a pečete... a pečete další plech... a další... no celkem 5 (menších). Než se to člověku dostane do ruky, tak to vypadá spíš jako jazyk tak ze lva, ale nevadí. A když je upečeno, musí se ještě namočit do čokolády, takže namáčíte... a namáčíte... tu kupu jazýčků, kterou s velkou nadějí na snědení nabízíte kolegům v práci, protože tolik se jich najednou prostě sníst nedalo :) Takže pro příště budu dělat poloviční dávku, viz  níže.

Těsto

2 vejce
90 g moučkového cukru
50 g másla
125 g hladké mouky

K namáčení - 50 g hořké čokolády, volitelně mandlové lupínky na posypání (mně to už přišlo navíc)

Postup

Troubu předehřejeme na 190°C, vyložíme si dva plechy pečícím papírem. Rozpustíme máslo a necháme ho trochu zchladnout, mezitím vejce s moučkovým cukrem utřeme do pěny. K vaječné směsi přimícháme máslo, mouku. Těsto není úplně tekuté, ale spíš hustší, takže s ním můžeme naplnit cukrářský sáček s hladkou špičkou a na plech se pokusit spáchat tvar kočičího jazýčku, tedy na obou koncích o trochu silnější. Asi tak u čtvrté řady už to docela jde ;) Necháváme větší mezery, protože docela nabudou. Pečeme v troubě
10 - 12 min, spodní okraje malinko zhnědnou, ale pořád vypadají měkce - úplně ztuhnou až po vychladnutí.

Vychladlé jazýčky máčíme v čokoládě, v originálním receptu bylo máčení zespoda tak, aby byl shora viditelný jenom proužek čokolády po obvodu - vůbec si nedokážu představit, jak to někdo dělá, takže já máčela prostě polovinu a nechávala zaschnout na pečícím papíře. 

Recept je Velké knihy pečení od nakladatelství Svojtka&Co., kterou mohu vřele doporučit ;)

Jablečný koláč s rozmarýnem

Minulý víkend jsme dostali pozvání na večeři u příležitosti kolaudace nového bytu. No a i když vás někdo pozve na jídlo, tak samozřejmě nemůžete přijít s prázdnou -> v mém případě s největší pravděpodobností nabídnete, že přinesete dezert. A protože pořád ještě zbylo dost jablek a dokonce i trocha krokantu (a to si neumíte představit, jak strašně jsem se musela držet, abych ho během týdne nevyjídala samotný jenom tak lžičkou!), padla volba na jablečný koláč. Není to úplně american pie, protože nejsem zrovna skalní zastánce vrstvy těsta přes ovoce, a taky byste marně hledali obvyklé spojení jablka + skořice, takže je to prostě trošku neklasický jablečný koláč. Křehké těsto dělám podle Jamieho Olivera (originální recept zde), na mojí koláčovou formu stačí poloviční dávka.

Těsto

250 g hladké mouky
50 g moučkového cukru
125 g studeného másla, nakrájeného na kostičky
1 velké vejce
1 lžička citronové kůry
případně trocha studeného mléka

Náplň

cca 900 g kyselejších jablek (váženo před loupáním a odstraněním jadřince)
4 lžíce cukru muscovado (třtinového)
šťáva z půlky/celého citronu
2 lžíce nadrobno nasekaného čerstvého rozmarýnu
2 lžičky kukuřičného škrobu
2 lžíce másla

Nepovinně: 4 lžíce krokantu na posypání, lze nahradit třtinovým cukrem nebo vynechat (ale je jasný, že s krokantem je to paráda ;))

Postup

Začneme náplní, protože oloupání, odjadřincování a nakrájení skoro kila jablek chvíli trvá. Já krájím na malé kostičky (asi tak 2 cm), jdou i silnější plátky. Ve větší pánvi rozehřejeme máslo, přidáme jablka, cukr, šťávu z půlky citronu a necháme jablka trochu změknout. Když pustí šťávu, vypneme sporák, vmícháme rozmarýn a případně přisladíme/přikyselíme. Necháme vychladnout.

Mezitím spácháme těsto. Do mísy prosejeme mouku a moučkový cukr a promícháme. Přidáme máslo a mezi prsty ho promneme s moukou, až se nám vytvoří konzistence drobenky. Přidáme citronovou kůru a vejce, teď už by se těsto mělo spojit do kompaktní hmoty. Pokud se pořád drobí, můžeme přidat trochu mléka. Z hotového těsta vytvoříme kouli, zabalíme do potravinové folie a uložíme aspoň na 20 min do ledničky (což je zhruba tak doba, než nám vychladne náplň). Troubu předehřejeme na 180°C. Odpočaté těsto vyválíme na tloušťku zhruba 3 mm tak, aby se nám akorát vešlo do formy, přečnívající okraje odřízneme. Korpus nejdřív upečeme samotný bez náplně, takže ho zatížíme suchými fazolemi nebo rýží na pečícím papíře, aby se při pečení nevyboulil, a dáme do trouby zhruba na 8 min. Do vychladlé náplně vmícháme kukuřičný škrob. Vyndáme předpečený korpus, který můžeme ještě potřít bílkem, aby se nám náplň nevsákla do těsta a to zůstalo křehké, ale není to úplně nutné. Na korpus nalijeme náplň i se šťávou, případně posypeme krokantem nebo cukrem a pečeme cca 20 min. Až okraje koláče zrůžoví a kuchyní se line libá vůně pečených jablek, můžeme koláč vyndat. 

Po večeři (která byla mimochodem báječná) bylo dokonce požádáno o přídavek, takže rozmarýn + jablka je fajn kombinace i do koláče, nejen k vepřovému ;)

Jablečné muffiny s krokantem

Dostali jsme od kamarádky jablka. A hodně. Jakože tašku. A co s jabkama? Štrůdl, to je jasný, jenže to je tak trochu nuda a člověk si u toho vlastně vůbec neužije tu zadělanou kuchyň, na což se samozřejmě vždycky při pečení těším. Takže vymyslet něco, co bude obsahovat jabka + nějakou přidanou hodnotu.
Z posledního záchvatu pečení mi zbyly lískové ořechy, takže proč nezkusit krokant. No, ve výsledku to nebyla špatná myšlenka, ovšem kuchyň zvláště po první a poslední části (loupání ořechů a drcení) vypadala jako po výbuchu, takže příště si ho radši udělám den předem, aby mě z toho netrefilo až zase budu dělat tři věci najednou. A dávám si neporušitelný slib, že příště udělám krokant z ořechů, které už budou oloupané. Ale jinak mě samozřejmě šmrdlání horkých lískáčů v utěrce moc bavilo, fakt. Abych se trošku ukázala (s vědomím, že ponesu na ochutnávku kolegům do práce), jablka jsou v muffinech ve formě náplně, takže když kousnete, je první křupavá vrstva krokantu, potom vláčné těsto, šťavnatá jablečná náplň... Trošku se pochlubím, že jsem sklidila pouze kladné ohlasy ;) 

Takže předsevzetí na příště mám sepsaná, krokant nikoho nevyděsil, jdeme na to:

Krokant

50 g lískových nebo jiných ořechů (loupaných!)
50 g cukru krupice
cca 10 ml vody

Těsto na muffiny

200 g hladké mouky
1/2 lžičky prášku do pečiva
1 lžička jedlé sody
110 g cukru krupice
1 kelímek zakysané smetany (180 g)
100 ml oleje
3 vejce
1/2 lžičky skořice

Náplň

1 velké nebo 2 menší jablka, kyselejší
1 - 2 lžíce cukru muscovado (případně třtinový)
šťáva z necelé půlky citronu
1 lžička skořice

Postup

První je potřeba spáchat krokant, doporučuji den předem, ale dá se to i zaráz. Připravíme si ořechy, kdo si neprozřetelně koupil neloupané, musí je opražit na pánvičce, až začne slupka praskat, promnout je v utěrce
a zbavit se slupek (a pak je asi tak půl hodiny zametat všude po kuchyni). Kdo má mandle, tomu stačí spařit a oloupat. Připravíme si plech, stačí menší, ono toho zase tolik nebude, který vymažeme tenkou vrstvou oleje. Do rendlíku dáme cukr, zalijeme vodou a bez míchání necháme zezlátnout - ideální je spíš střední teplota, takže to může chvilku trvat. Do zlatého karamelu přidáme ořechy a necháme ještě trochu ztmavnout a vylijeme na připravený plech.Teď musíme čekat, než krokant zatuhne a půjde nalámat na menší kusy, které pak proženeme mixérem na hrubší prášek. Můžeme si dát i kousek stranou a ten podrtit jenom v hmoždíři na větší kusy, které budou skvěle křupat.

Přichází na řadu náplň, takže jablko/a oloupeme, zbavíme jadřince a nakrájíme na menší kostičky. V pánvi rozehřejeme lžíci másla, přidáme jablka, citronovou šťávu, skořici i cukr a promícháme. Nemusíme to
s tepelnou úpravou přehánět, stačí aby jablka trochu změkla a pustila něco málo šťávy. Zapneme troubu na 180°C.

Jako poslední bleskově smícháme těsto. Do mísy prosejeme mouku, přidáme cukr, prášek do pečiva
i jedlou sodu a dobře promícháme. Ve druhé misce promícháme smetanu s olejem a vejci, směs přilejeme k mouce a promícháme.

Konečně jdeme na muffiny. Do formy dáme papírové košíčky a začneme plnit těstem - do jednoho důlku nejdřív přijde asi tak lžíce těsta, pak lžička náplně, překryjeme další lžící těsta a navrch posypeme drceným krokantem. Je ideální, když se jablka z náplně nedotýkají papírových košíčků, neb by je mohla při pečení rozmočit. Pečeme 20 - 30 min, krokant se znovu  napůl rozteče a těsto zezlátne.

Ideální je zkonzumovat do druhého dne, aby jablka nerozmáčela korpus muffinů, ale u nás by zřejmě víc jak den stejně nevydržely ;) Jablečné náplně mi trochu zbylo a krokantu taky, takže jsem to zapekla ještě samostatně v malé misce posypané oříškovou drtí a vůbec to nebylo špatný.

Čokoládová buchta

Venku je hnusně. Nemá dokonce ani cenu utěšovat se, že vlastně hned po podzimu budou Vánoce a to znamená spoustu úžasného cukroví, světového míru a jiných veskrze pozitivních věcí, protože tuhle myšlenku člověku dokonale zaženou nepříliš chutně vyhlížející adventní kalendáře a čokoládové kolekce, které obchody alespoň v mém přímém dosahu vystavují už skoro dva týdny - do vánoční atmosféry daleko. Místo figurky z celofánu je třeba dát si něco lepšího, něco, u čeho nepřipadá v úvahu přemýšlet, jestli si máte dát ještě jeden kousek - nároky jednoznačně splňuje čokoládová buchta, kterou v mírně upravené verzi dělávala moje babička a která na podzim fakt funguje.

Na 20 cm kulatou formu:

150 g polohrubé mouky
100 g moučkového cukru (už snížené množství cukru, takže výsledek není ani s čokoládou příliš sladký)
15 g holandského kakaa
1/2 prášku do pečiva
125 ml mléka
50 g másla
1 vejce
2 lžíce oleje

Poleva:

100 g hořké čokolády
8 - 10 lžic smetany ke šlehání

Postup:

Troubu nastavíme na 170°C. Mouku v míse dobře rozmícháme s cukrem, kypřícím práškem a kakaem, neb nestojíme o žádné hrudky. V rendlíku zahřejeme mléko s máslem, aby se rozpustilo, necháme trochu zchladnout, přidáme vejce a olej a nalijeme k sypké směsi. Tekutější těsto nalijeme do formy vyložené pečícím papírem a necháme péct 15 - 20 min, vyzkoušíme špejlí. Necháme vychladnout ve formě.

Na polevu ve vodní lázni rozehřejeme čokoládu, přidáme smetanu a rozmícháme, případně přidáme další smetanu, pokud se nám zdá poleva málo tekutá (tekutost polevy není v tomto případě na škodu). Do korpusu, který je ještě pořád ve formě, uděláme koncem vařečky díry v rozumných rozestupech, aby měla poleva kam natéct (z toho sice logicky vyplývá,že čím víc děr, tím víc čokolády v korpusu, ale alespoň minimum neproděravělé plochy by přece jen mělo zůstat). Polevu necháme zatuhnout při pokojové teplotě a můžeme se vesele ládovat. Koho podzim vážně deprimuje, naordinuje si kopeček šlehačky.