Stovku dávám za 2 roky a 8 měsíců

Trvalo to docela dlouho, ale nakonec se to přece jen stalo - dnešní post má pořadí 100.! Doufám, že mi u té příležitosti prominete trochu nostalgie a malou rekapitulaci. 

 

Před třemi lety (bez jednoho měsíce) jsem se přestěhovala z Prahy do Brna. Před dvěma lety a osmi měsíci jsem začala psát tenhle blog. Souvislost je tam velká, přistěhovala jsem do města, kde jsem skoro nikoho neznala, nikdy nežila ani nestudovala, takže ze začátku to nebylo úplně moje nejspolečenštější období. Nový byt, nová práce, nové všechno a zároveň všichni moji přátelé i rodina byli někde úplně jinde. Tak jsem začala péct a psát blog. Nebyl to ze začátku úplně záměr, spíš jsem potřebovala něco dělat a s upečeným koláčem vás na návštěvě vždycky pěkně přivítají, takže proč ne. Vzniklo to jako takový online archiv vyzkoušených receptů, ke kterým se budu moct vždycky vrátit (nebo někdo jiný). Ani dneska to není o tom, že bych všechny recepty sama vymýšlela, spíš nějaký vyzkouším, doplním, upravím, zkombinuju s jiným, nafotím a dám sem, aby ta práce nepřišla vniveč a nikdo další už to nemusel dělat takhle složitě. Hodně mě ze začátku bavily i výzvy Daring Bakers, které ale poslední dobou už nejsou tak zajímavé, nejsou to výzvy s velkým V, nad kterými bych musela přemýšlet a na které bych se těšila, takže jsem se posunula zase někam jinam. Teď prostě jen peču (a sporadicky vařím), co se mi líbí a přijde mi zajímavé, fotím (snad už trochu líp než na začátkui když zrovna ty knížky se fotily fakt děsně) a dávám to všechno sem, kde to i pár lidí čte, což mi na začátku přišlo jako děsný ufo ;) To by byla ta nostalgická část, a teď něco praktického.

 

Když mám náladu na pečení a hledám dobrý recept, dívám se nejčastěji na www.bbcgoodfood.com, www.seriouseats.com, http://cooking.nytimes.com a nebo na web The Guardian (sloupek Ottolenghiho ale i dalších autorů). Nechodím ale jenom na net, jsou dny, kdy strávím celý večer s kuchařkou, protože papírové klasické knížky mám tak nějak ráda víc než jenom webové stránky, a často jsou i předmětem mých narozeninových nebo vánočních přání (dobře se balí do papíru, takže doufám, že to dárci náležitě oceňují - taky jsem mohla sbírat třeba lodě v lahvi nebo vycpané ptactvo). No a teď se konečně dostávám k tématu dnešního postu - chci vám ukázat sedm svých nejoblíbenějších a/nebo nejvyužívanějších kuchařek a něco málo k nim napsat, kdybyste si je třeba chtěli taky pořídit jako zdroj inspirace. Takže tady je moje oblíbená sedmička:

1. Bouchon Bakery, Thomas Keller

Tohle je můj ekvivalent Bible, úplně beze srandy. Záběr od francouzské klasiky přes spoustu cukrářských technik, různá těsta, bonbóny, makronky, chleba, prostě všechno. Detailně popsané, někdy doplněné obrázkovým postupem, s naprosto přesně dávkovanými ingrediencemi. Přivezla jsem si jí z Londýna, málem jsem kvůli tomu překročila váhový limit příručního zavazadla, ale stálo to za to do poslední libry. Nevím, jestli se prodává i v českém překladu, ale v angličtině se to v pohodě dá. Značka: must have pro nadšence! 

2. Vánoce s Nigellou, Nigella Lawson

O téhle knížce už jsem tady psala tolikrát, že jí určitě znáte. Je to moje nejoblíbenější čtení na zimní večery a to nejen kvůli skvělým receptům. V téhle knížce najdete pravé comfort food, spoustu cukru a másla a pečeného masa a chutney, včetně dobře popsaných postupů. V českém překladu je občas nějaký fail, když překladatel tolik nevaří a třeba špatně přeloží název koření, ale nic co by se nedalo přežít. Minulý rok se prodávala v Neoluxoru za 199,- Kč a tahle cena nedosahuje ani ň z hodnoty, jakou tahle kuchařka má. Nemusíte vůbec umět žádné speciální techniky, všechno je jednoduché a blbuvzdorné. Must have i když nejste nadšenci, z téhle knížky vyžijete ještě nekonečně zim.

3. Lomelino's Cakes, Linda Lomelino

Vymodlená dortová kuchařka od Lindy Lomelino, která píše blog Call me cupcake. Dlouho jsem čekala, než se přeloží do angličtiny a když se konečně stalo, musela jsem jí koupit úplně hned. Obsahuje postupy a dobré recepty a hlavně úžasné fotky, na které bych se mohla dívat celej den. Vlastně to dělám, protože v práci na ploše počítače a na telefonu mám jako pozadí její fotky dortů a sladkostí - je to trochu masochismus, ale když jsou tak pěkný!

4. Deník Dity P., Dita Pecháčková

 

Dárek od M. k narozeninám těsně před přestěhováním do Brna - přečetla jsem úplně celou včetně okolního povídání, což teda u moc kuchařek nedělám (čest výjimkám). Je to pokladnice klasik typu kynuté chodské koláče nebo domácí vanilkový puding, ale i slaných vychytávek - miluju linguine s arašídovou omáčkou. Fotky jsou hodně stylizované, ale pěkné, a rozhodně mě knížka baví víc než seriál na ČT1. Ditu jsem měla ráda už jako šéfredaktorku časopisu Apetit, který jsem v jejích dobách i odebírala jako předplatitel, ovšem ty doby dávno minuly a tenhle časopis už se u nás doma pár let nevyskytuje. Nicméně, Deník Dity P. doporučím jakou součást každé domácnosti, protože recepty jsou dobré, klasické i zajímavé.

5. Sladké bary, Stáňa Mutlová

Zakoupeno v zimě, po naprostém uchvácení fotkama. V koutku duše bych taky někdy chtěla nějaký takový pěkný sladký bar, ale zase na druhou stranu moc nemusím umělá barviva a fondán, takže to půjde asi těžko zkombinovat :D Ale tak třeba někdy zvládnu nějaký nechemický sladký bar i tak ;) Každopádně je to kniha pro spíš užší publikum, takže pokud vás pečení až tolik nezajímá, tuhle nepotřebujete (ale je fakt pěkná).

6. Vegetariánská kuchyně pro labužníky, Bettina Mattheaiová

Z téhle knížky spíš vařím než peču, ale i dezerty jsou fajn - třeba panna cotta z kokosového mléka nebyla vůbec marná. Maso vaříme doma spíš míň než víc, takže inspiraci bereme prakticky neustále. Naprostá pecka je směs koření na houbové ragú, používáme i do jiných houbových receptů. 

7. The Weekend Baker, Paul Hollywood

Nejnovější přírůstek a zároveň láska na první pohled. Paul Hollywood je porotcem v britské soutěži The Great British Bake Off, kterou naprosto zbožňuju, sleduju a tak vůbec. Obsahuje slané i sladké recepty z různých zemí, churros už jsou na mém pomyslném to-do-listu a určitě nezůstanu jenom u nich. Přivezl M. z pracovní cesty, u nás se tuším zatím ještě neprodává, ale až bude, jděte do ní!

 

No a to je pro dnešek všechno, milí čtenáři. Díky, že čtete, doufám, že někdy i pečete a na příště vám slibuju easy citronový dort s pistáciemi a jeden zmrzlinový recept ;)

PS: Kdybyste měli nějaký tip na zajímavou kuchařku, sem s ním!

Daring Bakers November - Paris-Brest (Paris-New York)

Moje výroční výzva DB a já jí dávám na blog s dvoudenním zpožděním, achjo. Ale všechny komponenty jsem měla hotové už 27., takže jsem to vlastně skoro stihla. 

Listopadovou výzvu pro nás připravila Luisa z blogu Rise of the Sourdough Preacher. Měli jsme upéct věnečky z odpalovaného těsto s oříškovým žloutkovým krémem - Paris-Brest (dezert vymyšlený jedním francouzským cukrářem na počet cyklistického závodu trasa Paris - Brest). 

 The November Daring Baker’s challenge took us for a ride! Luisa from Rise of the Sourdough Preacher challenged us to make Paris-Brest, a beautiful pastry celebrating the Paris-Brest bicycle race.

Paris-Brest je dezert s mandlemi, které jsou jednak na povrchu a pak také ve žloutkovém krému, ale mohli jsme udělat i variaci z jiných ořechů. V mé oblíbené Bouchon Bakery byl recept  na Paris-New York - místo mandlí arašídy. Recept na krém mousseline jsem ale použila od Luisy, Keller plní věnečky tzv. krémem diplomat (créme patissiere se šlehačkou a želatinou), který se mi tolik nelíbil. A rozhodně jsem zvolila dobře, protože náplň byla božská ;)

U odpalovaného těsta se chudák M. trochu nadřel, protože náš robot moc nedává malé množství těsta (a já zas nechci péct jako pro regiment, protože bych to pak všechno musela sníst, chápete), takže statečně operoval s vařečkou. Buď zkuste robota, a nebo namastěte svaly ;) 

Na dva plechy věnečků, které budou mít dostatek životního prostoru:

Odpalované těsto:

90 g hladké mouky
16 g krupicového cukru
120 g vody
60 g másla
1,5 g soli (špetka)
125 g vajec (4 menší, ze kterých odeberete část žloutku)
hrst arašídů na posyp

Praliné (oříšková pasta):

60 g arašídů, nesolených
40 g krupicového cukru
8 g vody

Créme mousseline:

80 g praliné (ale když tam dáte všechno, tak se podle mě nic hroznýho nestane)
250 ml plnotučného mléka
2 žloutky (nebo 3 z malých vajec)
55 g krupicového cukru
20 g hladké mouky
125 g másla pokojové teploty
1 vanilkový lusk

cukrářský pytlík s tzv. french star koncovkou, teploměr

Postup:

Začneme odpalovaným těstem. Do rendlíku nalijeme vodu, přidáme máslo a pomalu na mírném žáru máslo ve vodě necháme rozpustit. Mezitím v misce smícháme cukru s moukou a solí, vajíčka prošleháme vidličkou a k ruce vezmeme dřevěnou vařečku. Když je máslo rozpuštěné, přivedeme vodu k mírnému varu. Jakmile začne vařit, sundáme z ohně a najednou vsypeme všechnu mouku a rychle vařečkou rozmícháme když je hmota už trochu homogenní, vrátíme rendlík na střední žár a 1-2 min šmrdláme těsto vařečkou. Mělo by se následně odlepovat od stěn, je hladké a lesklé, ale nevypadá suše. Rendlík s těstem zase sundáme z žáru a buď dáme do robota a 30 s necháme na nízkou rychlost míchat, nebo mícháme sami - těsto musí vychladnout, aby se přidaná vajíčka neuvařila. Když je těsto chladnější, postupně přilíváme vejce - cca tak po těch lžících, důkladně zapracujeme, potom teprve přidáme další dávku vajec. Vznikne lesklé těsto, které necháme dojít pokojové teploty. Arašídy nasekáme nahrubo.

Troubu předehřejeme na 190°C, plechy vyložíme pečícím papírem. Kdo si věří, může věnečky dělat od oka, zbytek nás nedokonalých si na plech obkreslí kolečka třeba podle malé skleničky. Je důležité nechat dostatečné rozestupy, protože těsto se nafoukne. Připravíme si cukrářský pytlík s koncovkou french star (nebo hladkou a pak do věnečků uděláme rýhy vidličkou, aby se dobře nafoukly). Těsto přemístíme do pytlíku a na plech s papírem nastříkáme požadované tvary (můžete si všimnout, že já měla jednu várku velkých tenkých věnečků a druhou malých ale plnějších). Konce zahladíme prstem namočeným ve studené vodě a každý věneček posypeme asi tak lžičkou sekaných arašídů (není bezpodmínečně nutné). Arašídy do těsta trochu přitlačíme a celý plech mírně orosíme vodou z rozprašovače (pára pomáhá lépe se nafouknout).

Plech strčíme do trouby a teplotu snížíme na 180°C, pečeme cca 18 min, až začnou lehce hnědnout, potom snížíme na 160°C na další 4 min a konečně na 140°C na posledních 5 min. Kdyby začaly vypadat moc hnědě ještě před koncem celé procedury, tak je prostě vyndejte dřív, ale jinak troubu v žádném případě neotvíráme, jinak to celé spadne. Pokud budete péct dva plechy zároveň, dejte jeden do spodní a druhý do horní třetiny trouby, jinak jeden plech doprostřed. Hned jak plech vyndáme, uděláme z boku do každého věnečku díru párátkem, aby mohla uniknout případná pára. Necháme vychladnout na mřížce a jdeme na krém.

Nejdřív musíme udělat praliné. Připravíme si kus pečícího papíru, který lehce potřeme olejem. Do rendlíku nasypeme cukr, zalejeme vodou a necháme bez míchání na středním žáru dojít 120°C (nebo prostě tak nějak zhoustnout a zesirupovatět), potom přidáme arašídy a obalíme v cukrovém sirupu. Začne se to drobit a krystalizovat, ale vytrváme a za stálého míchání necháme ořechy zkaramelizovat. Hotové ořechy přemístíme na pečící papír a necháme vychladnout. Vychladlé je v robotu nasekáme tak, aby nám vznikla hustá pasta.

Poslední komponent - créme mousseline. Mléko nalijeme do rendlíku a svaříme s vanilkovým luskem (rozpůleným). Necháme tak 15 min vychladnout. Žloutky vyšleháme s cukrem do světlé pěny, přidáme mouky a zašleháme, až se všechno spojí. K vaječné směsi přilijeme trochu vychladlého mléka (pozor na míchaná vejce), potom celou směs přelijeme ke zbylému mléku a vrátíme na mírný žár. Hmotu zahříváme, dokud nezačne houstnout zhruba do podoby vanilkového pudingu. Odstavíme, přikryjeme folií a necháme vychladnout na pokojovou teplotu. Praliné prošleháme se změklým máslem a přidáme k vychladlému krému, prošleháme do spojení. Créme mousseline - done. 

A teď finální fáze a servírování. Créme mousseline nacpeme do cukrářského sáčku (ideálně hvězdicová koncovka). Každý věneček rozřízneme, naplníme krémem - shora nastříkáme na spodní díl několik "hvězdiček" krému, až celý věneček naplněný. Přiklopíme vrchním dílem, pocukrujeme moučkovým cukrem a můžeme servírovat. 

Celá tahle sranda vám zabere podle zkušeností tak 3 - 4 hodiny, věnečky nejlépe chutnají samozřejmě čerstvé, ale jsou bez problému konzumovatelné i druhý den ;) 

Díky Luise za pěknou výzvu, na nějaký zázrak z odpalovaného těsta jsem se chystala už dlouho - a není čeho se bát ;)

Florentýnky/Florentines

Poslední dobou to tu nějak flákám, ale fakt se polepším a začnu hned teď tímhle receptem na úžasné florentýnky. Je to z kategorie nejsem-přece-máslo-je-to-jenom-recept-to-zvládnu, čímž jsem chtěla říct, že jsem se odhodlávala opravdu dlouho, než jsem se do nich pustila. Není to zrovna nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak vyrobit oříškové sušenky s medem, takže pokud na tenhle typ receptů nejste, kupte si v cukrárně marokánku a na tohle zapomeňte ;) Jenže, florentýnka je sice tak trochu jako marokánka, ale je v ní navíc vrstva sušenky, spousta medu a mandle a pistácie a tak a je hrozně dobrá a tak vůbec - vykašlete se na marokánku a hecněte se jako já :) Recept je opět z Bouchon Bakery (jako všechna "vyšší cukrařina", která se tu vyskytuje), takže postup vypadá složitě, ale rozhodně ne neproveditelně! Odměnou budou křupavé oříškové sušenky s medem a hořkou čokoládou, které jen tak z chuťové paměti nevyženete ;)

Na plát o velikosti cca 25 x 35 cm:

1 dávka křehkého těsta (cca 325-350 g)
126 g plátkovaných mandlí
42 g loupaných pistácií (zbavené i jemné slupky, takže případně blanšírované a "svlečené")
42 g kandované citrusové kůry (třeba v Marks&Spencer)
42 g medu
42 g zlatého sirupu nebo glukózy
52 g plnotučného mléka
79 g krupicového cukru
105 g másla pokojové teploty, na malé kostičky
špetka soli
150 g hořké čokolády (min. 60 % kakaa)

Povinná výbava:

pekáček o rozměrech 25 x 35 cm, kuchařský teploměr, roztírací cukrářský nebo jiný plochý větší nůž, stěrka, volitelně cukrářská karta se zoubky, případně vidlička

Postup:

Je třeba začít křehkým těstem, viz odkaz. Odpočaté hotové těsto vyndáme z lednice a rozválíme na plát o velikosti dna pekáčku - válíme nepříliš vehementně a postupně těsto otáčíme vždy o 90°, aby se potom při pečení v troubě nesmrsklo, výška zhruba 2-3 mm. Troubu předehřejeme na 180°C. Dno pekáčku vyložíme pečícím papírem (klidně může být i výš po stěnách, pak se bude aspoň líp vyndávat), na něj opatrně přeneseme vyválené křehké těsto namotané na válečku. Těsto propícháme vidličkou, aby se při pečení nevzdouvalo. Na těsto dáme další kus pečícího papíru a zatížíme rýží/fazolemi/tak něco na slepé pečení, rovnoměrně rozprostřeme a vsadíme do trouby na cca 20 min - až bude po okrajích světle hnědé a upečené. Sundáme papír s fazolemi (nevyhazujeme, schováme na později a ten pod těstem tam necháme) a upečenou sušenkovou vrstvu necháme v pekáči mírně vychladnout, mezitím si připravíme oříškovo-medovou vrstvu. Troubu nevypínáme, za chvíli budeme zase péct.

Do rendlíku se silnějším dnem nalijeme mléko, přidáme med, zlatý sirup a cukr, na mírném plameni mícháme do rozpuštění cukru. Připravíme si teploměr a nervy, protože následuje 8-10 min snahy o dosažení 120°C medové hmoty. Pění to jako blázen, musíte míchat jako ještě větší blázen, ale jde to. Horkou hmotu odstavíme a vmícháme postupně máslo a špetku soli, potom přidáme mandle, pistácie a citrusovou kůru a promícháme. Výsledná konzistence je taková, že se dá akorát nalít/rozetřít na plát sušenkové vrstvy v pekáčku a zarovnat. Rozetřeme pěkně až do krajů, ať jsou stejně poživatelné všechny florentýnky, které pak z plátu nakrájíme. Sušenkový plát s medovo-oříškovou hmotou přemístíme do trouby (která pořád jede na 180°C) a pečeme 20-25 min, v půlce pečení plech otočíme, aby se všechno propeklo rovnoměrně. Nedopečená vrstva nebude držet, přepečená bude naopak hodně tuhá, takže to radši hlídejte a kdyby to tmavlo moc, honem vyndat. Medovo-ořechová vrstva ještě trochu ztmavne a zpevní, ale taky se lehce rozlije do krajů.

Upečenou velkou skoroflorentýnku vyndáme z trouby a jdeme na další zábavnou část. Dokud je hmota ještě teplá a tudíž tvárná, je potřeba jí trochu zatlačit zpátky na okraje plátu, protože jinak to z pekáče nevyklopíte ani za nic. Dobře to jde třeba dřevěnou obracečkou, můžete si pomoc i prsty ale pozor na spálení, je to přece jen pořád dost horké. Obracečkou se zkuste dostat pod vrstvu pečícího papíru a plát odlepit, pokud se k pekáčku trochu připekl. Teplá je placka ještě celkem ohebná, takže s trochou opatrnosti by si nemusela zlomit ;) Když máme spodek odlepený, přikryjeme medovo-oříškovou vrstvu tím kusem papíru, na kterém se pekly zatěžkávací fazole, dále přiměřeně velkým prkýnkem a překlopíme - skončíme tak, že máme nahoře sušenkovou vrstvu, prostřední je medovo-oříšková a úplně naspodu pečící papír a prkýnko. V tomto stavu necháme plát úplně vychladnout. Kdo je hodně velkej estét, může ořezat okraje (a pak samozřejmě sníst), aby měl dokonalý obdélník.

Když je plát vychladlý, přemístíme ho na mřížku (dá se použít i ta z trouby, na které normálně pečete) a pustíme se do poslední čokoládové vrstvy. Ideální je ještě pod mřížku dát plát pečícího papíru, ať nemáte celou kuchyň od čokolády, jako se to povedlo mně. Čokoládu nalámeme na menší kousky a rozpustíme opatrně ve vodní lázni (dno misky se nedotýká vody a voda jen tak lehce bublá). Rozpuštěnou čokoládu necháme lehce zchladnout, aby měla konzistenci vhodnou k polévání, tzn. ne moc řídká, protože taková steče, ale ani ne už tuhnoucí, protože tu fakt nenalejete. Čokoládu nalijeme na plát a roztíracím nožem nebo jiným vhodným nástrojem ji rovnoměrně rozetřeme. Bude trochu stékat po okrajích, ale s tím se smíříme, případně jí můžeme po zatuhnutí schovat do uzavíratelné sklenice a použít příště (vždycky je tu samozřejmě varianta, že jí rovnou sníte). Jdeme na poslední frajeřinku - vlnky v čokoládě. Když je čokoláda na plátu už trochu ztuhlá, kartou se zoubky nebo vidličkou "vyryjeme" na plát vlnky, kdyby to nešlo, stačí jen dalších 5 min počkat, až čokoláda ještě víc ztuhne. Necháme úplně vychladnout a ztuhnout při pokojové teplotě.

Tak, teď už zbývá jen plát nakrájet na čtverce tak velké, jak velké chcete mít florentýnky. Upřímně, málem mě u krájení kleplo, když začala čokoláda praskat jinak, než jsem chtěla, takže si vezměte opravdu ostrý nůž a ještě před krájením (já měla čokoládovou vrstvu nahoře) ponořte čepel do hrnku s horkou vodou - čokoláda by neměla tolik praskat, po každém zakrojení zopakujte a mělo by to jít líp než mně ;) Tadááá, tak teď už je opravdu hotovo - není to krása?

Já se znám, vždycky nadávám, že takhle složitou věc už v životě dělat nebudu, ale pak si tak nějak nemůžu pomoct... ;)

Pekanové bagety

Dnešní příspěvek bude trochu delší, tak se na to psychicky připravte.

Ráda bych napsala, že se díváte na bagetu upečenou z mnou vlastnoručně vypiplaného kvásku, ale není tomu tak. Poslední tak dva týdny trpím kváskovou mánií a desítky hodiny jsem strávila procházením receptů na internetu i v kuchařkách, sledováním videí jak překládat a tvarovat chleba, jak nařezávat bagety, už mi chybí jenom vlastnoruční upletení pedigové ošatky, abych začala sama sebe fakt považovat za cvoka. Vlastně mi chybí ještě jedna věc - kvásek (ale už na tom pracuju a snažím se ho vyžebrat jinde). Původně jsem se rozhodla vypěstovat kvásek vlastní, pšeničný, návod zde. Čtyři dny jsem z práce chodila na oběd domů, poctivě krmila tohohle "tamagočiho" ve sklenici, nahřívala jsem ho na routeru, aby měl ideální teplotu a tak podobně. V pátek jsem strčila kvásek do lednice, aby hezky hibernoval, než se vrátíme z víkendu. Samozřejmě, když jsem v pondělí kvásek vyndala a přivoněla, rozhodně bych to nepřirovnala k vůni jablek. Spíš tak nějak... odlakovač. Úplně jako odlakovač, aceton jako blázen. Takže další hodina googlení prozradila, že jsem svůj pracně vypěstovaný kvásek utrápila hlady a kvasinky začaly odumírat. K tomu moje drahá maminka prohlásila, že když mi chcípne i kvásek, nemám si radši nikdy pořizovat děti - bez komentáře. Takže kvásek si radši pořídím od někoho, ten už snad silnější jedinec a hned tak hlady nepojde.

Jenže, v záchvatu těšení na kváskový chleba, už jsem nakoupila zásobu pekanových ořechů na ořechový bochník. Ne že by byl problém je zkonzumovat jenom tak, ale já se na to pečení už fakt těšila, takže jsem se pokusila ořechy udat někde jinde. Jako obvykle, má oblíbená kniha Bouchon Bakery nezklamala a zjevila mi recept na pekanové bagety.

Upřímně, čekala jsem, že mi to po té super přípravě půjde líp, ale nešlo ;) Udělala jsem pár chyb, které ale naštěstí neměly nijak velký dopad na chuť výsledku, takže se zase nemusíte tak bát a můžete si domácí bagety zkusit taky - jinak jsou totiž luxusní. Určitě si nejdřív přečtěte celý recept včetně upozornění, ať zbytečně nezmatkujete.

Na 3 cca 20 cm dlouhé bagetky:

331 g hladké pšeničné mouky (já měla jenom 250 g a přidala jsem zbytek žitnou chlebovou, což byla velká chyba...ale i tak se povedlo)
18 g světlého třtinového cukru nebo muscovado cukru
2 g instantního droždí
18 g másla
35 g pekanových ořechů, nasekaných na menší kousky
221 g ledové vody (já použila víc, ale kvůli změně mouky)
21 g soli

Další vybavení: pekáč se silným dnem nebo litinový hrnec, další pekáč na odpaření vody, PETka s vodou, ostrý nůž

Postup:

Jen pro info - vyhraďte si tak 4 hodiny času - začala jsem v sedm večer a bagety vyndávala z trouby něco před jedenáctou.

 

Nejdřív pořešíme máslo - Keller uvádí "brown butter", které se musí nejen pražit do světle hnědé barvy, cedit a podobně, což se mi fakt nechtělo, takže jinak: máslo rozpustíme v malém kastrůlku, na středním žáru a za neustálého míchání chvíli "pražíme" do tmavě zlaté nebo světle hnědé barvy, odstavíme a necháme trochu vychladnout.

Ideální na další práci je robot, s vařečkou se trochu nadřete, ale jde to určitě taky. Mouku a droždí promícháme, přidáme cukr, máslo a všechnu vodu a 5 minut hněteme na nejnižší výkon. Potom posypeme povrch těsta solí a hněteme dalších 15 - 20 min (v originále 30 min). Těsto by mělo být nelepivé a ne moc řídké (já teda měla tuhnou kouli nalepenou na hnětacím háku, ale nevadí). Přisypeme ořechy a necháme jenom zapracovat. Těsto vyndáme z mísy na pomoučený vál (pokud to nejde, pomůžeme si stěrkou nebo cukrářskou kartou) a teď začíná trochu ta legrace. Je potřeba těsto tzv. přeložit, což vám asi nezvládnu popsat slovy jako normální člověk, takže se podívejte na video. Pak těsto přendáme do lehce olejem vymazané mísy, přikryjeme fólií a necháme 30 min kynout na teplém místě (třeba v troubě, kterou jste zapnuli jen na pár minut a není v ní moc velké teplo).

Vykynuté těsto vysvobodíme z mísy na pomoučený vál a rozdělíme na tři stejné díly (ideální je předem těsto zvážit a pak zvážit i jednotlivé kusy) - rozdělování zde. Teď je potřeba vytvarovat takový "předtvar" pro bagety - postup zde, ale nebudeme vyvalovat do délky, skončíme u podlouhlého bochánku/bagety a necháme je tak 15 min odpočinout. Dotvarujeme na bagetky asi tak 20 cm na délku, takže bochánky prostě trochu povytáhneme, aby alespoň vzdáleně připomínaly bagetky. Bagety naskládáme spojem dolů na pekáček nebo velký talíř podsypaný moukou, potřeme na povrchu olejem a celý strčíme do čisté igelitové tašky, kterou zavážeme, aby měly ideální podmínky pro kynutí. Opět necháme kynout, tentokrát 1,5 - 2 hodiny, dokud nezdvojnásobí objem (a opět hlasuju za vlažnou troubu). Pusťte si třeba film ;)

Půl hodiny před plánovaným koncem kynutí připravte troubu (bagety nechte případně dokynout venku). Do trouby dáme úplně naspod jeden plech, na který na začátku pečení stříkneme trochu vody z PETky, aby vznikla pára a bagety líp vyběhly a nepopraskaly. Případně to můžete udělat tak, že dáte na spod hlubší pekáč, na začátku pečení do něj nalijete horkou vodu a po prvních 10 min ho z trouby vyndáte, aby se mohla utvořit kůrka - osobně vyzkoušeno, že to funguje. Na mřížku umístíme pekáč se silným dnem (já použila keramický od Emile Henry a šlo to báječně), troubu zapneme na 240°C a necháme aspoň 30 min nahřívat.

Už se blížíme k bagetě, slibuju. Vykynuté bagety opatrně, abyste neponičili povrch a neunikl vám všechen vzduch ze vzduchových bublin jako mně ;), přesuňte na prkénko nebo kus kartonu hojně posypaný moukou - bagetu pak "sešoupnete" rovnou na pekáč a nemusíte s ní pak u manipulovat rukama. Teď ale nejdřív bagety na povrchu trochu posypejte moukou a nařezejte - inspirace tady, prostě pár šikmých řezů ostrým nožem, hloubka tak 2 mm.

Přichází adrenalinová fáze pečení. Úkolem je sesunout bagety do pekáče se silným dnem, stříknout na pekáč na dně trochu vody a troubu zavřít, aby pára ani teplo zbytečně neunikaly (nebo nalít vodu do hlubšího pekáče na dně trouby a zavřít). Kdo se trochu bojí, vyndá si pekáč před sázením baget z trouby na linku, v klidu sešoupne bagety, plech vrátí zpátky do trouby, vykoná fintičku s vodou a zase zavře - je to jenom na vás. Kdo dal hlubší pekáč s vodou na dno, nastaví si minutku na 10 min a následně pekáč vyndá, celkový čas pečení je tak 20-25 min, osobně bych řekla, že je lepší mít bagety trochu tmavší, než nedopečené. Hotová bageta zní při poklepu na spodek dutě, případně můžete zkusit vnitřní teplotu - 90°C. Upečené bagetky necháme vychladnout na mřížce, pogratulujeme si k přežití a sníme. 

 

Upozornění - lepší jsou dlouhé rukávy, ideálně i silné chňapky, abyste se zbytečně nepopálili o pekáč nebo o dvířka, manipulace s vodou v okolí skleněných dvířek vyžaduje soustředění - pokud vám kápne na sklo, komplet popraská - takže bacha.

 

Tak jo, vypadá to složitě, ale za ten výsledek to opravdu stojí - až si na svojí první vlastnoručně upečenou bagetu namažete máslo, pochopíte ;)

Nektarinkový galette

Přemíra nektarinek v naší míse na ovoce a mé neustávající brouzdání po netu zapříčinili vznik tohoto nektarinkového galette - což je takový "free-form fruit tart". Nicméně, náplň může být i slaná, jedná se prostě a jednoduše o rustikální koláč. Co se týče těsta, můžete použít Paté Sucrée jako já, případně i klasické křehké těsto, ale výsledek bude pravděpodobně víc drobivý. Pro slanou náplň bych se přiklonila k Paté Brisé, které v nejbližší době plánuju vyzkoušet na nějaký zajímavý slaný koláč ;) Naplnit můžete galette celkem libovolně, v tomto receptu volně zaměňte nektarinky za broskve nebo koneckonců jakékoli jiné šťavnaté ovoce. Zcela a naprosto zásadní je ovšem to, že musíte nechat těsto odpočinout minimálně 2 hodiny - prostě musíte. Ne že bych si to k vám domů přišla zkontrolovat, ale pokud tenhle postup nedodržíte, tak z těsta jednoduše vůbec nic nevyválíte - i po 2 hodinách v lednici se dost trhalo a při skládání kolem náplně mě málem trefilo. Z toho plyne poučení pro práci s Paté Sucrée, že pokud to jen trošku jde, udělejte si těsto den předem a nechte ho v chladu rozležet, ušetříte si nervy a spoustu nadávek ;) A až koláč ochutnáte, dojdete k názoru, že Paté Sucrée od Thomase Kellera je prostě a jednoduše správná volba. Z uvedeného množství získáte 6 normálních a 8 decentních porcí ;)

 

 

Paté Sucrée:

110 g změklého másla

190 g hl. mouky

23 g mletých mandlí

23 g + 47 g moučkového cukru

půl lusku vanilky

28 g vajec (jedno, ze kterého bude potřeba ubrat trochu bílku)

špetka soli

 

 

Náplň:

3 středně velké zralé nektarinky

30 g mletých mandlí (mandle nasáknout šťávu z nektarinek, ale pokud to s množstvím přeženete, bude koláč zbytečně suchý - nemusíte tedy použít celé množství)

lžíce třtinového cukru (pokud bude ovoce kyselejší, můžete přidat)

 

 

Postup:

Ideálně den předem, nejméně 2 hodiny před plánovaným vložením do trouby, spácháme Paté Sucrée. Do mísy prosejeme mouku, první část moučkového cukru (23g), špetku soli a přidáme mandle. Dobře promícháme, aby nikde nezůstaly hrudky (zejména mandlí). V míse kuchyňské robota, nebo v jiné, ve které se dobře šlehá ručním šlehačem, ušleháme měkké máslo do konzistence majonézy - zesvětlá a bude vypadat hodně hladké. Přidáme druhou část moučkového cukru (47g) a šleháme dál, dokud není máslo nadýchané (celkem tuto operaci odhaduji tak na 3 min i s prvním šleháním). Přisypeme půlku sypké směsi a opatrně zašleháme, aby mouka nelítala úplně všude. Přidáme vejce, opět zašleháme. Kdo šlehá ručním šlehačem, zapracuje zbytek suché směsi ručně, ostatní můžou zkusit štěstí s robotem. Na propracování Paté Sucrée je nějaký super speciální postup, ale přežila jsem i bez něj, takže ho odkládám na neurčito. Hotové těsto dáme minimálně na 2 hodiny do lednice, nejlépe přes noc.

Na náplň stačí pomlít (v mixéru) mandle a nakrájet nektarinky na měsíčky - paráda ne? :)

Odpočaté těsto se pokusíme vyválet do kruhu v průměru o 10 cm většího, než chceme výsledný galette. Těsto válíme na podložce/pečícím papíru a přikryté pečícím papírem, nebo ještě jednodušeji mezi dvěma kusy potravinářské folie, protože se trochu lepí a takhle se nebude tolik trhat. Cílíme na tloušťku cca 3-5 mm. Těsto si při válení otáčíme postupně vždy o 90°, což by mělo zapříčinit, že se při pečení nebude zbytečně hýbat. Vyválený kruh opatrně přeneseme na plech vyložený pečícím papírem a zapneme troubu na 180°C.

Z mletých mandlí vysypeme na těstě kruh, který končí cca 5 cm od okraje (který následně budeme přehýbat dovnitř), na mandle vyskládáme nektarinky a celé zasypeme třtinovým cukrem. Teď už stačí jen okraj postupně začít překládat do středu galette, budete potřebovat obě ruce a trochu trpělivosti ;) Před pečením (a pokud se vejde) odložíme koláč ještě na chvíli do lednice, než se předehřeje trouba. Pečeme celkem cca 25 min, na posledních 5 min jsem pekla jen shora a v horní části trouby, aby povrch galette lehce zezlátl. Necháme vychladnout na mřížce a můžeme zkonzumovat - případně se lžící zakysané smetany.

   

Daring Bakers March - Nougat (aux Fruits)

Píšu nugát, ale vidím tureckej med! Ha! Tak tolik k mému objevu, co se považuje za nugát ;) Březnovou výzvu Daring Bakers pro nás připravila Rebecca z BakeNQuit. Měli jsme připravit klasický nugát, příchuť a přísady jsme si mohli vybrat. Aby bylo jasno, bavíme se tu o práci s horkým cukrovým syrupem (skoro 150°C), šlehání bílků souběžně s děláním dalších tří věcí, šaškování s teploměrem a tak, takže to byla vážně zábava a to úplně bez ironie. Bohužel můj syrup nechtěl dosáhnout té správné teploty, takže jsem ho do směsi nalila moc studený (jenom 125°C místo 148°C) a vznikl mi super měkký nugát, který se ale zase na druhou stranu dobře kouše, žvýká a celkem i krájí. Má jednu vadu - musí být ubytován v mrazáku, aby byl v takovém skupenství, že ho lze pozřít bez totálního zapatlání. Takže v příštích týdnech asi budu všem návštěvám nutit nugát, protože ho mám fakt hodně - zájemci? 

Použila jsem recept Thomase Kellera z Bouchon Bakery, nahradila jsem jen glukózu zlatým syrupem:

66 g bílků

333 g dobrého medu v tekutém stavu

553 g krupicového cukru + 26 g do sněhu

166 g vody

120 g zlatého syrupu (glukózy)

20 g kakaového másla (v Brně např. Zdravá zahrada)

100 g celých mandlí i se slupkou (originál uvádí 233 g se slupkou a 82 g pistácií)

160 g loupaných mandlí

100 g lískových ořechů se slupkou

50 g sušených brusinek, třešní nebo tak podobně

Budete nutně potřebovat teploměr - kuchyňský, cukrářský, velkou (hodně velkou) mísu na šlehání a stolní mixér nebo někoho ochotného, kdo vám pomůže - v jenom člověku je to dost ufo. 

Postup:

Bílky dáme do velké mísy, ve které pak budeme tvořit celý nugát, je to pak trochu hrnečku vař. Mandle a ořechy upražíme v troubě na plechu na 150°C asi 10 - 15 min, občas je promícháme. Pak troubu stáhneme na 50°C, aby ořechy zůstaly teplé. Rozpustíme kakaové máslo a klidně ho přidáme do trouby k ořechům na udržení teploty. Dva pláty pečícího papíru si připravíme někam poblíž a potřeme je chuťově neutrálním olejem, aby šel nugát později odlepit. Olejem potřeme i gumovou stěrku, kterou pak budeme nugát přenášet na papír.

Do jednoho rendlíku vylijeme med a dáme na střední žár zahřát. Do druhého rendlíku odvážíme 553 g cukru, zalijeme vodou a přidáme zlatý syrup, dáme na vysoký žár zahřívat. K ruce si připravíme teploměr a zapneme šlehání bílků na střední výkon, jakmile jsou bublinkaté přidáme zbylých 26 g cukru a snížíme rychlost na pomalejší šlehání. Cílem je mít dotuha ušlehané bílky a med o teplotě 125°C ve stejnou chvíli, takže si to holt musíte pořešit - bacha na med, bude z hrnce hodně pěnit. Syrup mezitím zvesela zahříváme a cílíme na teplotu 148°C. 

Když máme bílky dotuha vyšlehané a med má správnou teplotu, snížíme rychlost šlehání na nejnižší a pomalu tenkým pramínkem lijeme ke sněhu horký med - směs začne trochu tuhnout. Šlehání necháme běžet na nízké otáčky a kontrolujeme syrup, aby dosáhl opravdu těch 148°C, jinak dopadnete jako já ;) Z mojí zkušenosti ho prostě pořád zahříváte na stupeň 9 (sklokeramika) a on se pomalu ale jistě začne zahřívat. Můžete ho i občas promíchat. Jakmile je syrup dostatečně horký, nalijeme ho ke šlehající se medové směsi - opět velmi opatrně a tenkým pramínkem. Mísa teď bude dost horká, tak pozor na prsty. Tuhnoucí nugát šleháme dalších 10 min (nebo dokud to prostě jde) aby trochu zchladl, pak přidáme rozpuštěné kakaové máslo a to už jenom krátce zašleháme. Teď přijdou na řadu ořechy z trouby a sušené brusinky - všechno dovnitř a promíchat stěrkou. V téhle fázi už by to měla být taková spíš koule hmoty, takže výtvor přeneseme na jeden pečící naolejovaný papír, druhým přikryjeme a válečkem se pokusíme rozválet tak tence, jak chceme. Ideální je tak na výšku palce, řekla bych. Rozválený nugát necháme přes noc zchladnout, nejlépe v místnosti kde je tak 16°C (ale to už si ten Keller dost navymejšlí, fakt) a druhý den ostrým nožem potřeným olejem krájíme. 

Pokud budete mít syrup moc horký, můžete druhý den nugát porcovat tak dlátem a kladívkem, pokud moc studený, pěkně si požvejkáte - ale na výrobu je to super zajímavá zkušenost a s kvalitním medem je to i dobrý - ale teda neuvěřitelně sladký ;)

Koláč se sušenými švestkami a vanilkovým krémem (variace na Far Breton)

Další vzpomínka, další reprodukovaný recept. Jednu krásnou letní neděli jsme se vypravili na oběd do skvělé brněnské restaurace na steak, který byl vážně super. Co mě ovšem zaujalo ještě víc, byl "bretaňský koláč", který si obědem zmožený návštěvník restaurace mohl objednat jako sladkou tečku. Kombinace sušených švestek a jemného krému mi od té doby vázla v hlavě, takže jsem se jala hledat recept na bretaňský koláč a pak ho spáchat doma. Původní bretaňský koláč (neboli Far Breton) je tvořen sušenými švestkami, případně rozinkami, které jsou součástí krémového těsta - celá směs se nalije do formy a peče, dokud není na povrchu řádně ožehnutá. Ochutnala jsem, a proto i přináším, trochu odlišnou variantu s křehkým těstem, lehké ožehnutí způsobeno pistolí na créme bruleé a vrstvičkou cukru.

Korpus:

křehké těsto (recept zde)

Krém (creme patissiere z mé oblíbené knihy Bouchon Bakery, přidala jsem navíc trochu mléka a másla):

80 g žloutků (z 5 vajec)
433 g plnotučného mléka
75 g krupicového cukru (já dala 30 g krupice a 45 g pravého vanilkového - vynechala jsem pak lusk)
50 g hladké mouky
1/2 vanilkového lusku
25 g másla, nakrájeného na kostky

200 g sušených švestek, předem namočených do likéru nebo rumu (nebo černého čaje)
3 lžíce cukru na posypání

Postup:

Připravíme si těsto, které potřebuje alespoň 30 min odpočívat v lednici, což je tak akorát čas na výrobu krému. Pokud nemáme švestky namočené předem, učiníme tak hned, aby stihly pěkně nasát co nejvíc likéru.

Na krém vyklepneme do misky žloutky, vyškrábnutá semínka z vanilkového lusku a na střední otáčky šleháme do zesvětlání (30 s). Snížíme rychlost a pramínkem přisypáváme krupicový cukr (1 min 30 s). Směs s cukrem šleháme další 3 min na vyšší rychlost, dokud hmota ještě víc nezesvětlá a nenabude. Po vyndání metličky stéká dolů pomalu v takové "stužce".  Opět snížíme otáčky a přisypáváme mouku (ideálně aby nebyla úplně všude, můžeme jí a vsypat najednou, předem trochu rozmíchat a následně zašlehat). Když se směs spojí, postupně přilijeme všechno mléko a prošleháme, dokus se směs nespojí úplně.

Směs přelijeme do rendlíku se silným dnem a přivedeme k varu na středním žáru, občas zamícháme. Jakmile začne krém houstnout a objevují se bublinky, vaříme na stálého míchání ještě alespoň 5 min, dokud se z chuti nevytratí moučnatost.

Krém přelijeme do mísy a ještě minutku mícháme, aby trochu zchladl, poté vmícháme máslo a ještě další minutku mícháme. Dáme stranou a občas promícháme, aby se nám neutvořil škraloup (nebo zakryjeme potravinářskou folií, kterou překryjeme celý povrch krému).

Troubu předehřejeme na 180°C. Korpus vyválíme, vyložíme s ním koláčovou formu a dno párkrát propícháme vidličkou. Na dno koláče umístíme kolečko z pečícího papíru a přidáme závaží (fazole, rýže, hliněné kuličky...). Korpus pečeme 10 min, poté odstraníme závaží i pečící papír a dopečeme dozlatova dalších 10 min (dno koláče můžeme před vrácením do trouby ještě potřít bílkem, aby se pak likér ze švestek nevsákl do korpusu zbytečně moc, ale není to nutné).

Upečený korpus necháme 10 min vychladnout ve formě, poté začneme skládat švestky. Fantazie se může vyřádit, takže ať už je necháte v celku nebo nakrájíte na větší kusy (jako já) a pokryjete celé dno nebo třeba jenom obvod koláče, je to jedno, ale doporučuji švestky trochu přimáčknout, aby při lití krému necestovaly všude možně. Na vyskládané švestky nalijeme krém a uhladíme. Necháme ztuhnout alespoň dvě hodiny v lednici, ideálně přes noc.

Pro dokončení už jen posypeme povrchu koláče cukrem a opálíme, až se vytvoří karamelové ostrůvky - poživatelný bude ovšem i bez této úpravy ;)

Čokoládový dort s creme patissiere au chocolat

Moje mamka slavila začátkem února kulatiny (vidíš, mami, jak jsem taktní a nesděluju detaily ;)), z čehož vyplývá, že bylo třeba upéct dort (nebo koupit, ale o tom by se mi dost špatně psalo). U mamky platí zlaté pravidlo čím víc čokolády, tím víc dort, takže zcela jistě čokoládový, a protože to byly kulatiny, nějaký alespoň trochu speciální. 

Druhá rovina tohoto příběhu se odehrává koncem ledna v Londýně, kde si nadšená osoba balí do kufru bichli s názvem Bouchon Bakery od Thomase Kellera. Tahle kniha je naprosto fantastická, což dokládá i hodnocení pana Cuketky "Vlhký sen každého domácího pekaře a cukráře!" Po prvním přečtení je tak oblepená záložkami, že vypadá jako barevný ježek, takže tímto receptem na creme patissiere au chocolat rozhodně nekončím a budu přidávat další z jeho skvostů. K pekařství Bouchon odkazuji na jejich domovskou stránku, která způsobuje Pavlovův reflex. 

Abych se ale vrátila k dortu. Krém jsem tedy zvolila z výše zmíněné kuchařky, korpus byl z těsta na Whoopie pies s malou obměnou. Korpus nebyl žádný problém, z krému jsem měla trochu strach, hlavně hned po dokončení, kdy jsem se bála, aby výsledná chuť nebyla tak nějak pudingová - což byla zcela lichá domněnka, protože byl super! Čokoládový, ale celkem lehký, bez tun másla a navíc má univerzální použití na jakékoli dezerty, takže to, co vám z téhle dávky případně zbude, můžete použít dle fantazie - mně teď napadají třeba palačinky s tímhle krémem, banánem a šlehačkou... 

Korpus, forma 23 cm:

110 g změklého másla

180 g cukru

lžička prášku do pečiva

1/2 lžičky jedlé sody

1/2 lžičky soli

2 menší vejce

40 g holandského kakaa

280 g hladké mouky

230 ml mléka 

Creme patissiere au chocolat (čokoládový cukrářský krém):

200 g hořké čokolády (čím lepší, tím lepší krém)

25 g hladké mouky

25 g holandského kakaa

60 g žloutků (ze 3 větších vajec)

87 g krystalového cukru

500 g plnotučného mléka

52 g másla, nakrájeného na malé kostičky

Na dokončení:

4 lžíce meruňkové marmelády

50 g hořké čokolády

3 lžíce smetany

Postup:

Postup na korpus je stejný jako u Whoopie pies, jenom nebudeme dělat koláčky, že ano, ale těsto rozdělíme na dvě poloviny a upečeme v troubě předehřáté na 180°C v rozevíracích dortových formách. Necháme 10min vychladnout ve formě, následně dochladnout na mřížce. Oba korpusy pomažeme marmeládou, aby po sestavení byl čokoládový krém obklopen vrstvou marmelády shora i zdola. 

Než korpusy vychladnou, uděláme krém. Smícháme mouku a prosáté kakao a dáme stranou. Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni a dáme taky stranou. Do mísy dáme žloutky a na středně nízkou rychlost šleháme 30 s, snížíme na nejnižší a tenkým pramínkem přisypáváme cukr. Zvýšíme otáčky na střední rychlost a šleháme 1 min 30 s, až směs zesvětlá a zhoustne. Přidáme ještě jednu rychlost a šleháme další 3 min, výsledná směs padá pomalu do mísy ve stužce. Přidáme mouku s kakaem a na nízkou rychlost zašleháme, začneme pomalu přilévat mléko a dobře promícháme. Směs přendáme do rendlíku a na středním plameni přivedeme k varu, občas promícháme. Jakmile se objeví bublinky, vaříme ještě alespoň  5 min za stálého míchání. Pokud máme v krému hrudky, přecedíme ho do čisté mísy přes sítko, případně jenom přelijeme do mísy a chvilku mícháme, aby trochu zchladl. Na dvě etapy přidáme máslo a rozmícháme, na další dvě etapy  vmícháme rozpuštěnou čokoládu. Pro rychlejší vychlazení můžeme dát mísu s krémem do větší mísy s ledem, překryjeme folií, aby se na povrchu nedělal škraloup a dáme vychladit alespoň na 1 hodinu do lednice, krém takhle vydrží až 4 dny. Když chceme krém použít, promícháme ho lehce metličkou a můžeme sestavit dort. 

Skládáme: korpus s marmeládou nahoře, vrstva krému, korpus s marmeládou dole. Vršek a boky dortu velkoryse pomažeme krémem a dáme vychladit. 

Původně jsem chtěla zdobit úplně jinak, ale nakonec jsem jen rozpustila čokoládu ve vodní lázni, přidala smetanu a vzniklou tekutější polevou "nacákala" na vršek dortu ve velmi abstraktní umění - šlo by to samozřejmě i lépe, ale nikdo si nestěžoval a chutnalo to dobře ;)

Takže, hotový dort necháme ještě hodinku chladit v lednici a pak ho zvesela zkonzumujeme, případně pokud máme silnější vůli, darujeme.